Mezinárodní atlas oblaků
Manuál pro observatoře - oblaky a jiné meteory
Definice oblaků
Oblaky jsou viditelné soustavy skládající se z mikroskopických částic vody, ledových krystalů nebo obojího, vznášející se v atmosféře, které se obvykle nedotýkají zemského povrchu.Mohou také obsahovat větší částice složené z kapalné vody nebo ledu, stejně jako částic jiných než obsahující vodu, nebo pevných částic, které se nacházejí v atmosféřeChyba v textu?
Vzhled oblaků
Vzhled oblaků je určen povahou, rozměry, množstvím a prostorovým rozdělením částic, ze kterých se skládá. Závisí též na intenzitě a barvě světla, které na oblak dopadá, a na poloze místa pozorování a světelného zdroje vzhledem k oblaku.Vzhled oblaku se vyjadřuje udáním rozměrů, formy, struktury, stavby, jasu a barvy oblaku. Tyto činitele je třeba brát v úvahu při popisu každé z charakteristických forem oblaků. Především je důležité sledovat jas a barvu oblaků.Chyba v textu?
Jas oblaku
Jas oblaku závisí na množství světla, které částice v oblaku odrážejí, rozptylují a propouštějí. Světlo přichází většinou přímo ze zdroje světla (Slunce, Měsíc) nebo z oblohy; může také přicházet od zemského povrchu, zejména, je-li sluneční nebo měsíční světlo odraženo rozsáhlými ledovými nebo sněhovými plochami.Jas oblaku může být pozměněn zákalem nebo některými světelnými jevy, jako je např. halo, duha, koróna, gloriola apod.
Pokud se nachází mezi oblakem a pozorovatelem zákal, může se podle jeho hustoty a podle směru dopadajícího světla buď snížit, nebo zvýšit jas oblaku. Zákal také zmenšuje kontrast, podle kterého lze určit formu, strukturu a stavbu oblaku.
Za dne je jas oblaků postačující, takže je lze snadno pozorovat. Za noci jsou oblaky viditelné tehdy, když svítí aspoň čtvrtina měsíčního kotouče. Ve fázích s menší svítící plochou není Měsíc natolik jasný, aby bylo možné rozeznal vzdálenější oblaky, především pokud jsou tenké, Za bezměsíčných nocí nejsou oblaky zpravidla viditelné; jejich existenci lze však rozpoznat podle zakryti hvězd, polární záře apod. Je ale nutné vzít v potaz, že neviditelnost hvězd při horizontu bývá často způsobena zákalem. V noci mohou být oblaky viditelné také v oblastech s dostatečně silným umělým osvětlením. Tak nad velkoměsty mohou být oblaky rozpoznány tím, že jsou osvětleny zdola. Takto osvětlená vrstva oblaku může tvořit jasné pozadí, proti kterému se ostře rýsují útržky nižších oblaků svým tmavým obrysem.Chyba v textu?
Barva oblaku
Barva oblaku je především závislá na barvě světla, kterým je oblak osvětlen. Zákal mezi pozorovatelem a oblakem může však barvy oblaků pozměnit, takže např. vzdálené oblaky vyhlížejí žlutě, oranžově nebo červeně. Kromě toho jsou barvy oblaku ovlivněny i některými světelnými jevy (halo, duha, koróna, gloriola apod.).Je-li Slunce dostatečně vysoko nad obzorem, jsou oblaky nebo jejich části přímo osvětlené slunečním světlem bílé nebo šedé. Části přijímající světlo od modré oblohy jsou modravě šedé. Blíží-li se Slunce k obzoru, může nabývat barvy od žluté přes oranžovou k červené; obloha i oblaky v okolí Slunce pak mají podobné zbarvení; přesto však může být barva oblaků ještě ovlivněna modří oblohy. Barva oblaků se také mění s jejich výškou a polohou vzhledem k pozorovateli a Slunci. Je-li Slunce těsně nad obzorem nebo pod ním, mohou vysoké oblaky ještě stále vyhlížet bíle, kdežto oblaky středních výšek vykazují silně oranžové nebo červené zbarveni a nízké oblaky ve stínu Země jsou šedé. Tyto rozdíly v barvě umožňují představu o výškách oblaků. Pozorovatel si ovšem musí být vědom toho, že oblaky stejné hladiny se jeví méně červené při pohledu proti Slunci, než po Slunci.
V noci je jas oblaků obyčejné příliš slabý k rozeznání barvy, všechny pozorovatelné oblaky vyhlížejí černě až šedě, vyjma oblaků osvětlené Měsícem, které mají vzhled bělavý. Zvláštní osvětlení (požáry, světla velkoměst, polární záře atd.) může však někdy poskytnout některým oblakům více či méně výrazné zabarvení.Chyba v textu?
Klasifikace oblaků
Oblaky jsou v neustálém vývoji, a proto vykazuji nekonečnou rozmanitost tvarů. Je však možné stanovit omezený počet charakteristických oblačných útvarů často pozorovaných na celé zeměkouli, do kterých mohou být oblaky zhruba roztříděny.Mezinárodně byla zavedena klasifikace typických oblaků, která je dělí podle „druhů", „tvarů" a „odrůd". V dalších bodech jsou uvedeny definice a popisy každého charakteristického útvaru podle této klasifikace.
V této klasifikaci není zahrnuta zřídka nebo příležitostně se vyskytující skupina tzv. „zvláštních oblaků". Některé z těchto zvláštních oblaků jsou většinou složeny zčásti nebo zcela z pevných nebo kapalných částic, ale nikoli z vody. Proto definice oblaků, uvedená na počátku této kapitoly, neplatí pro všechny „zvláštní oblaky".
Krátký popis „zvláštních oblaků" je uveden v kapitole IV.
1) DRUHY
Klasifikace oblaků, uvedená v tomto atlase, je v podstatě založena na deseti hlavních skupinách, zvaných „druhy" oblaků, které jsou vzájemné výlučné - to znamená, že určitý oblak může přináležet jen jedinému druhu oblaku.
Druhy oblaků a jejich vyobrazeni: Cirrus, Cirrocumulus, Cirrostratus, Altocumulus, Altostratus, Nimbostratus, Stratocumulus, Stratus, Cumulus a Cumulonimbus.
2) TVARY
Rozdílnosti pozorované ve vzhledu a vnitřní struktuře oblaků vedly k dalšímu rozdělení oblaků na „tvary". Oblak pozorovaný na obloze a příslušející k určitému druhu oblaku může být označen jménem jen jednoho tvaru, což znamená, že i tvary oblaků jsou vzájemně výlučné. Jsou však určité tvary, které se mohou vyskytovat u několika druhů. Např. tvar mandle nebo čočky je často pozorován u oblaků druhu Cirrocumulus, Altocumulus a Stratocumulus; tudíž tvar lenticularis jako takový se vyskytuje u všech těchto tří druhů oblaků.
3) ODRŮDY
Oblaky mohou mít zvláštní charakteristické rysy, které určují jejich „odrůdu". Tyto charakteristické rysy souvisí s rozdílným uspořádáním oblačných prvků (např. uspořádání v podobě vln) a s větší či menší průsvitností oblaků. Určitá odrůda může být společná několika druhům oblaků a současně platí, že jeden oblak může mít charakteristické rysy náležející k více odrůdám.
4) ZVLÁŠTNOSTI OBLAKŮ A PRŮVODNÍ OBLAKY
U některých oblaků se mohou vyskytovat buď přímo u oblaku, nebo i mimo něj určité charakteristické zvláštnosti, jako např. visící výčnělky podobné ženským prsům, srážkové pruhy, cáry nízkých oblaků, atd. Takové charakteristiky se označují „zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky". Jeden oblak může mít současné i více zvláštností nebo průvodních oblaků.
5) MATEŘSKÉ OBLAKY
Některé části oblaků se mohou vyvíjet tak, že se tvoří více nebo méně výrazné útvary, které odděleny nebo neodděleny od mateřského oblaku mohou přejít v oblaky jiného druhu než je oblak mateřský. Označují se pak názvem patřičného druhu s přívlastkem utvořeným z názvu druhu mateřského oblaku s příponou „genitus". Příklad: Stratocumulus cumulogenitus nebo Cirrus cumulonimbogenitus.
6) TABULKY KLASIFIKACE OBLAKŮ
V následujících tabulkách je podán celkový přehled klasifikace oblaků a mezinárodně přijaté zkratky a symboly oblaků. Definice jsou uvedeny v následující kapitole. Chyba v textu?
TABULKY ZKRATEK A SYMBOLŮ OBLAKŮ
| Druh | Tvary | Odrůdy | Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky |
Původní oblaky |
|---|---|---|---|---|
| Cirrus | fibratus uncinus spissatus castellanus floccus |
intortus radiatus vertebratus duplicatus |
mamma |
cirrocumulogenitus altocumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Cirrocumulus | stratiformis lenticularis castellanus floccus |
undulatus lacunosus |
virga mamma |
- |
| Cirrostratus | fibratus nebulosus |
undulatus duplicatus |
- | cirrocumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Altocumulus | stratiformis lenticularis castellanus floccus |
translucidus perlucidus opacus duplicatus undulatus radiatus lacunosus |
virga mamma |
cumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Altostratus | - | translucidus opacus duplicatus undulatus radiatus |
virga praecipitatio pannus mamma |
altocumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Nimbostratus | - | - | praecipitatio virga pannus |
cumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Stratocumulus | stratiformis lenticularis castellanus |
translucidus perlucidus opacus duplicatus undulatus radiatus lacunosus |
mamma virga praecipitatio |
altostratogenitus nimbostratogenitus cumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Stratus | nebulosus fractus |
opacus translucidus undulatus |
praecipitatio |
nimbostratogenitus cumulogenitus cumulonimbogenitus |
| Cumulus | humilis mediocris congestus fractus |
radiatus |
pileus velum virga praecipitatio arcus pannus tuba |
altocumulogenitus stratocumulogenitus |
| Cumulonimbus | calvus capilatus |
- | praecipitatio virga pannus incus mamma pileus velum arcus tuba |
altocumulogenitus altostratogenitus nimbostratogenitus stratocumulogenitus cumulogenitus |
Tvary, odrůdy, zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky jsou řazenysestupně podle četnosti výskytu
Mateřské oblaky jsou řazeny ve stejném pořadí jako druhy
Druhy oblaků
|
Tvary
|
||||||||
Odrůdy
|
Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaky
|
Původní oblaky
|
Výška, nadmořská výška, vertikální rozsah
Často je nutné označit hladinu, ve které se vyskytují určité části oblaku. K tomuto označení lze užít dvou pojmů - „výška" a „nadmořská výška".Výška určitého bodu (např. základny nebo vrcholu oblaku) je vertikální vzdálenost hladiny tohoto bodu od hladiny místa pozorování (které může být na kopci nebo na horském vrcholu).
Nadmořská výška určitého bodu (např. základny nebo vrcholu oblaku) je vertikální vzdálenost hladiny tohoto bodu od střední výšky hladiny moře.
Vertikální rozsah oblaku je vertikální vzdálenost hladiny jeho základny od hladiny jeho vrcholu.Chyba v textu?
Patra oblaků
Pozorování ukázala, že se oblaky vyskytují většinou ve výškových vrstvách od střední výšky hladiny moře až do 18 km v tropických oblastech, do 13 km ve středních zeměpisných šířkách a do 8 km v polárních oblastech. Ta část atmosféry, ve které se obvykle vyskytují oblaky (vyjma „perleťových oblaků" a „nočních svíticích oblaků", viz kар. IV), byla úmluvou vertikálně rozdělena na tři patra: vysoké, střední a nízké. Každé z nich je definováno souborem hladin, ve kterých se nejčastěji vyskytují oblaky určitého druhu. Jsou to tyto druhy oblaků:a) Cirrus, Cirrocumulus a Cirrostratus - oblaky vysokého patra
b) Altocumulus - oblaky středního patra
c) Stratocumulus a Cumulus - oblaky nízkého patra
Patra se částečné překrývají a jejich hranice se mění se zeměpisnou šířkou. Přibližnou nadmořskou výšku hranic jednotlivých pater je uvedena níže tabulce:
| Patro | Polární oblasti | Oblasti středních zeměpisných šířek | Tropické oblasti |
|---|---|---|---|
| Hodnoty jsou uvedeny v km | |||
| Vysoké | 3 - 8 | 5 - 13 | 6 - 18 |
| Střední | 2 - 4 | 2 - 7 | 2 - 8 |
| Nízké | do 2 km od zemského povrchu | ||
K druhům oblaků, které nebyly výše jmenovány, je třeba uvést:
a) Altostratus se vyskytuje většinou ve středním patře. Často vsak zasahuje do vysokého patra
b) Nimbostratus bývá téměř vždy pozorován ve středním patře, ale většinou zasahuje současně i do ostatních pater
c) Cumulus a Cumulonimbus mají obvykle základny v nízkém patře, jsou však tak velkého vertikálního rozsahu, že jejich vrcholky mohou dosahovat do středního i vysokého patra
Je-li známa výška určitého oblaku, pojem pater může pomoci pozorovateli k jeho identifikaci. Druh může být určen výběrem z druhů, které se normálně vyskytují v patře, odpovídajícím výšce oblakuChyba v textu?
Pozorovací podmínky, platné pro definici oblaků
Pokud není jinak stanoveno, platí definice oblaků, uvedené v tomto atlasu, provádí-li se pozorování za těchto podmínek:a) pozorovatel na zemském povrchu, buď na souši v oblasti s nehornatým reliéfem, nebo na moři
b) vzduch je čistý, nevyskytují se žádné jevy jako mlha, zákal, prach, kouř apod., které by snižovaly dohlednost
c) Slunce je dostatečně vysoko nad obzorem, takže jas a zbarvení oblaků je normální
d) oblaky jsou dostatečně vysoko nad obzorem, takže účinky perspektivy jsou zanedbatelné
Za jiných podmínek je nezbytné definice přizpůsobit. V mnoha případech je to snadné, např. v noci, pokud svítí jasně Měsíc, osvětluje oblaky obdobně jako za dne SlunceChyba v textu?
1) Druhy
Definice druhů, které jsou uvedeny níže, nevyčerpávají všechny možné případy, ale omezují se jen na popis hlavních typů a podstatných znaků, které jsou rozhodující pro rozeznání určitého druhu od jiného druhu podobného vzhledu.Cirrus
Vzájemně oddělené obláčky v podobě bílých jemných vláken nebo bílých, popřípadě převážně bílých plošek nebo úzkých pruhů.Tyto oblaky mají vláknitý vzhled a hedvábný lesk, popřípadě obojí.
Cirrocumulus
Tenké, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Tyto jednotlivé části mohou být buď navzájem oddělené, nebo mohou spolu souviset a jsou více méně nepravidelně uspořádány. Zdánlivá velikost jednotlivých částí většinou nepřesahuje 1° prostorového úhlu (odpovídá šířce malíku při natažené paži)Cirrostratus
Průsvitný bělavý závoj oblaků, vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům.Altocumulus
Menší nebo vetší skupiny nebo vrstvy oblaků, bílé nebo šedé barvy, popřípadě bílé a šedé současně, mající vlastní stínySkládají se z malých oblačných částí v podobě vln, oblázků nebo valounů apod., které mohou být buď navzájem oddělené, nebo mohou spolu souviset. Často mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled.
Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí oblaků bývá 1—5° prostorového úhlu (odpovídá přibližné úhlu, pod jakým vidíme šířku malíku až 3 prstů při natažené paži)
Altostratus
Šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva se strukturou vláknitou nebo žebrovitou nebo bez patrné struktury, pokrývající úplně nebo částečně oblohu.Je tak tenká, že místy jsou patrné alespoň obrysy Slunce jako za matným sklem.
U Altostratu se nevyskytují halové jevy
Nimbostratus
Šedá, často tmavá oblačná vrstva, která vlivem vypadávání víceméně trvalých dešťových nebo sněhových srážek má matný vzhled.Srážky většinou dosahují země. Vrstva je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná. Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky,
které mohou, ale nemusí s vrstvou souviset.
Stratocumulus
Šedé nebo bělavé, popřípadě šedé a bělavé, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý (s výjimkou zvláštního případu „virga"). Jednotlivé části oblaků buď spolu souvisí, nebo mohou být oddělené.Jejich zdánlivá velikost je větší než 5° prostorového úhlu (tj. úhlu, pod kterým vidíme šířku 3 prstů při natažené paži)Stratus
Oblačná vrstva, obvykle šedá, s celkem jednotvárnou základnou, z níž vypadává mrholení, ledové jehličky nebo sněhovázrna. Prosvítá-li vrstvou Stratu Slunce, jsou jeho obrysy zřetelně patrné.
Stratus nedává vznik halovým jevům, leda v případech velmi nízkých teplot.
Někdy se vyskytuje Stratus v podobě roztrhaných chuchvalců.
Cumulus
Osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjející se směrem vzhůru ve tvaru kup, kupolí nebo věží. Jejich horní kypící část má často podobu květáku. Části oblaku ozářené Sluncem bývají nejčastěji zářivě bílé. Základna oblaků bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná.Někdy jsou oblaky druhu Cumulus roztrhané.
Cumulonimbus
Mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká nebo vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá.Tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu.
Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytuji nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale nemusí s oblakem souviset, a srážky (někdy jako virga)
Chyba v textu?
2) Tvary
V tomto odstavci jsou definovány různé tvary oblaků. Zároveň jsou uvedeny druhy oblaků, u kterých se dané tvary vyskytují nejčastějiFibratus
Jednotlivé navzájem oddělené oblaky nebo tenký oblačný závoj s vláknitou strukturou. Vlákna jsou přímočará nebo víceméně nepravidelně pokřivená a nejsou zakončena ani háčky, ani chomáčky.Označení fibratus se užívá hlavně u druhů Cirrus a Cirrostratus
Uncinus
Oblaky v podobě čar zakončených vzhůru směřujícími háčky nebo chomáčky, ale bez zaoblených vrcholků.Užívá se u druhu Cirrus
Spissatus
Závojovitý, opticky tak hustý oblak, že proti Slunci se zdá šedavý.Užívá se u druhu Cirrus
Castellanus
Oblaky, které aspoň v horní části mají kupovité vrcholky nebo věžičky, takže se podobají cimbuří. Tyto věžičky, z nichž některé mají větší výšku než šířku, spočívají na společné základně a jsou uspořádány v řadách. Tvar castellanus je obzvlášť patrný při pozorování oblaků z profilu.Užívá se u druhu Cirrus, Cirrocumulus, Altocumulus a Stratocumulus.
Floccus
Oblak v podobě kupovitých chomáčků nebo vloček, jejichž spodní okraje jsou více méně neostré, roztrhané a často provázené virgou.Užívá se u druhů Cirrus, Cirrocumulus a Altocumulus
Stratiformis
Oblaky, které se rozprostírají do velikých horizontálních ploch nebo vrstev.Užívá se u druhů Altocumulus, Stratocumulus a zřídka Cirrocumulus
Nebulosus
Oblačný závoj nebo vrstva mlhového jednotvárného vzhledu bez patrné struktury.Užívá se hlavně u druhu Cirrostratus a
Stratus
Lenticularis
Oblaky v podobě čoček nebo mandlí, často velmi protáhlé, obyčejně s výraznými obrysy.Někdy se u nich objevuje irizace (zbarvení). Oblaky tohoto tvaru jsou nejčastěji orografického původu, ale mohou se vyskytnout i v oblastech bez význačné orografie.
Užívá se hlavně u druhů Cirrocumulus, Altocumulus a Stratocumulus.
Fractus
Oblaky v podobě nepravidelných roztrhaných cárů.Užívá se u druhů Stratus a Cumulus
Humilis
Oblaky v podobě kup malého vertikálního rozsahu; jeví se obvykle jako zploštělé.Užívá se u druhu Cumulus.
Mediocris
Oblaky v podobě kup středního vertikálního rozsahu; jejich vrcholy mají poměrně malé výběžky.Užívá se u druhu Cumulus.
Congestus
Kupovité oblaky mohutného vertikálního rozsahu se silně vyvinutými výběžky; jejich horní kypící části mají často podobu květáku.Užívá se u druhu Cumulus
Calvus
Bouřkové oblaky, jejichž aspoň některé výběžky v horní části začínají ztrácet kupovité obrysy, ale v žádné z jejich částí ještě nelze pozorovat řasnatou strukturu; výběžky mají vzhled bělavé oblačné hmoty s více méně vertikálním žebrováním.Užívá se u druhu Cumulonimbus
Capilatus
Bouřkové oblaky, které mají v horní části zřetelně patrnou řasnatou, vláknitou nebo žebrovitou strukturu Cirrů v podobě kovadliny, chocholu nebo obrovské víceméně neuspořádané kštice.V souvislosti s takovými oblaky se obvykle vyskytují přeháňkové lijavce nebo bouřky doprovázené často vichřicí a někdy krupobitím; často je možno pozorovat srážkové pruhy (virga).
Užívá se u druhu Cumulonimbus
Chyba v textu?
3) Odrůdy
V tomto odstavci jsou definovány jednotlivé odrůdy oblaků. Odrůdy intortus, vertebratus, undulatus, radiatus, lacunosus a duplicatus udávají uspořádání částí oblaku, odrůdy translucidus, pcrlucidus a opacus označují stupeň průsvitnosti oblaku jako celku. Zároveň jsou uvedeny i druhy, u nichž se jednotlivé odrůdy mohou vyskytovat.Intortus
Zakřivená oblačná vlákna se zdánlivě navzájem velmi nepravidelně proplétají.Vyskytuje se u druhu Cirrus
Vertebratus
Části oblaku jsou uspořádány tak, že připomínají páteř nebo žebra nebo rybí kostru.Vyskytuje se u druhu Cirrus
Undulatus
Menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků jsou uspořádány do vln. Takové vlny se mohou vyskytovat buď v poměrně celistvé oblačné vrstvě, nebo u oblaků složených z jednotlivých oblačných částí, které mohou spolu souviset nebo mohou být vzájemně oddělené. Mnohdy lze pozorovat i dvojitý systém vln.Vyskytuje se hlavně u druhů Cirrocumulus, Cirrostratus, Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus a Stratus.
Radiatus
Oblaky jsou uspořádané v širokých rovnoběžných pásech, které se vlivem perspektivy na obzoru zdánlivě sbíhají v jediném bodě; rozprostírají-li se oblačné pásy přes celou oblohu, sbíhají se zdánlivě do dvou protilehlých, tzv. úběžníkových bodů.Vyskytuje se hlavně u druhů Cirrus, Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus a Cumulus
Lacunosus
Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy mají v souvislé, obvykle v dosti tenké vrstvě víceméně pravidelně rozložené zaokrouhlené otvory, jejichž okraje jsou někdy třásnité. Jednotlivé části oblaku a bezoblačné mezery jsou uspořádány tak, že působí dojmem sítě nebo včelího plástu.Vyskytuje se hlavně u druhů Cirrocumulus a Altocumulus; může se také vyskytnout, ač jen zřídka, u druhu Stratocumulus
Duplicatus
Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy jsou hustě nad sebou v malých vzdálenostech naskládané, někdy částečně spojené.Vyskytuje se hlavně u druhů Cirrus, Cirrostratus, Altocumulus, Altostratus a Stratocumulus
Translucidus
Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, které jsou v převážné části tak průsvitné, že je jimi patrná poloha Slunce nebo Měsíce.Vyskytuje se u druhů Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus a Stratus. (Výskyt této odrůdy vylučuje odrůdu opacus.)
Perlucidus
Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy mají zřetelné - někdy i velmi malé - mezery, jimiž lze vidět Slunce, Měsíc, modrou oblohu nebo oblaky ve větších výškách.Vyskytuje se u druhů Altocumulus a Stratocumulus.
Odrůda perlucidus může být zároveň i translucidus nebo opacus
Opacus
Menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, jejichž převážná část je tak hustá, že nelze vůbec rozpoznat polohu Slunce nebo Měsíce.Vyskytuje se u druhů Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus a Stratus. (Výskyt této odrůdy vylučuje odrůda translucidus.)
Chyba v textu?
4) Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
V tomto odstavci jsou uvedeny definice zvláštností oblaků a průvodních oblaků, jakož i druhy, u nichž se nejčastěji vyskytuji.a) ZVLÁŠTNOSTI OBLAKŮ
Incus
Horní část bouřkového oblaku se rozšiřuje do podoby kovadliny; její vzhled je bud hladký, nebo vláknitý nebo žebrovitý.Vyskytuje se u druhu Cumulonimbus
Mamma
Na spodní straně oblaku visí zaoblené výběžky podobné ženským prsům.Vyskytuje se nejčastěji u druhů Cirrus, Cirrocumulus, Altocumulus, Altostratus, Stratocumulus a Cumulonimbus
Virga
Srážkové pruhy směřující kolmo nebo šikmo pod základnu oblaků a nedosahující zemského povrchu.Vyskytuje se nejčastěji u druhu Cirrocumulus, Altocumulus, Altostratus, Nimbostratus, Stratocumulus, Cumulus a Cumulonimbus
Praecipitatio
Z oblaku vypadávají srážky (déšť, mrholení, sníh, zmrzlý déšť, krupky, kroupy aj.) a dosahují až k zemskému povrchu.Vyskytuje se nejčastěji u druhů Altostratus, Nimbostratus, Stratocumulus, Stratus, Cumulus a Cumulonimbus.
(Tento jev se zde řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože vypadávající srážky tvoří jakoby prodlouženi oblaku; normálně patří srážky mezi hydrometeory)
Arcus
Hustý válcový horizontální oblak s okraji více nebo méně zřásněnými; vytváří se na přední straně určitých pohybujících se oblaků a při větším rozsahu má vzhled tmavého hrozivéhooblouku.
Vyskytuje se u druhu Cumulonimbus a zřídka též u druhu Cumulus.
Tuba
Oblačný sloup nebo obrácený oblačný kužel (nálevka) vycházející ze základny oblaku; je příznakem silného víru.Vyskytuje se u druhu Cumulonimbus a velmi zřídka u druhu Cumulus
b) PRŮVODNÍ OBLAKY
Pileus
Průvodní oblak menšího horizontálního rozsahu v podobě čepice nebo kapuce vyskytující se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jim často prorůstají. Dosti často lze pozorovat i několik těchto průvodních oblaku nad sebou.Vyskytují se hlavně u druhů Cumulonimbus a Cumulus
Velum
Průvodní závojový oblak velikého horizontálního rozsahu vyskytující se těsně nad nebo přímo na vrcholu jednoho nebo několika kupovitých oblaků, které jím často prorůstají.Vyskytuje se hlavně u druhů Cumulus a Cumulonimbus
Pannus
Cáry a roztrhané části oblaků, které někdy tvoří souvislou vrstvu; objevují se pod jiným oblakem, s nimž se mohou i spojil.Vyskytují se nejčastěji u druhů Altostratus, Nimbostratus, Cumulus a Cumulonimbus
Chyba v textu?
Popis oblaků
Pro popisy oblaků v této kapitole platí tytéž podmínky jako pro definice oblaků v kapitole IIChyba v textu?Definice
Vzájemně oddělené obláčky v podobě bílých jemných vláken nebo bílých, popřípadě převážně bílých plošek nebo úzkých pruhů.Tyto oblaky mají vláknitý vzhled a hedvábný lesk, popřípadě obojí.Chyba v textu?
Tvary
Cirrus fibratus (Ci fib)
Cirrus uncinus (Ci unc)
Cirrus spissatus (Ci spi)
Cirrus castellanus (Ci cas)
Cirrus floccus (Ci flo)
Chyba v textu?Odrůdy
Cirrus intortus (Ci in)
Cirrus radiatus (Ci ra)
Cirrus vertebratus (Ci ve)
Cirrus duplicatus (Ci du)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Oblaky druhu Cirrus jsou složeny z ledových krystalů. Cirrus může být v podobě tenkých vláken nebo nitek, které jsou buď přímočaré, nebo nepravidelně zakřivené a proplétají se.Tato vlákna mají často podobu čar zakončených vzhůru směřujícími háčky nebo chomáčky, ale bez zaoblených vrcholků. Cirrus se také vyskytuje v menších ploškách, dosti hustých, takže se proti Slunci jeví šedavým. Cirrus tohoto tvaru může zahalovat Slunce, rozmazat jeho obrysy nebo je úplně zakrýt. V řidších případech se vyskytuje Cirrus v podobě malých zaoblených chomáčků, často s vlajícími vlečkami, nebo v podobě velmi malých zaoblených věžiček nebo malých kupolí na společné základně. Někdy jsou oblaky Cirrus uspořádány v širokých rovnoběžných pruzích, které se na obzoru zdánlivé sbíhají.
Oblaky Cirrus, pokud jsou dosti vysoko nad obzorem, jsou vždy bílé, bělejší než kterékoli jiné oblaky v témže místě oblohy. Je-li Slunce u obzoru, jsou oblaky Cirrus bělavé, zatímco oblaky níže položené nabývají zbarvení žlutého až oranžového. Po západu Slunce mění Cirrus barvu od žluté k růžové, pak k červené a nakonec k šedé. Při východu Slunce probíhá změna zbarvení v obráceném sledu. Cirrus poblíž obzoru má často žlutavé nebo oranžové zbarvení; zbarvení jiných níže položených druhů oblaků není tak výrazné.
Mohou se vyskytovat halové jevy, ale vzhledem k malé rozloze oblaků druhu Cirrus se halo téměř nikdy neobjeví v podobě celého uzavřeného kruhuChyba v textu?
Vznik
Oblaky Cirrus se často vyvíjejí z virgy Cirrocumulů nebo Altocumulů nebo z nejvyšších částí Cumulonimbů.Cirrus může také vzniknout z Cirrostratu nestejné tloušťky, jestliže se tenčí části vypaří.
Cirrus v chomáčcích se zaoblenými vrcholky vzniká často na bezoblačné obloze.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Cirrus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrocumulus
Cirrus v podobě zaoblených chomáčku nebo v podobě malých zaoblených věžiček nebo cimbuří na společné základně může být zaměňován s oblakem druhu Cirrocumulus, který má vzhled podobný. Druh Cirrus se však vyznačuje tím, že jeho chomáčky nebo věžičky mají na rozdíl od Cirrocumulu zdánlivou velikost větší než l° prostorového úhlu, jsou-li více než 30° nad obzorem.b) Cirrostratus
Oblaky druhu Cirrus se liší od Cirrostratu svou nehomogenní strukturou nebo, výskytují-li se v podobě chomáčků nebo pruhů, tím, že jejich horizontální rozsah je poměrně malý nebo šířka jejich souvislých částí je malá. Cirrus poblíže obzoru se vlivem perspektivy nesnadno odlišuje od Cirrostratu.c) Altocumulus
Cirrus v podobě zaoblených chomáčků nebo v podobě malých zaoblených věžiček nebo cimbuří na společné základně se liší od Altocumulu podobného vzhledu tím, že jeho struktura je vláknitější a vzhled hedvábnějši než u AltocumuluChyba v textu?Definice
Tenké, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Tyto jednotlivé části mohou být buď navzájem oddělené, nebo mohou spolu souviset a jsou více méně nepravidelně uspořádány. Zdánlivá velikost jednotlivých částí většinou nepřesahuje 1° prostorového úhlu (odpovídá šířce malíku při natažené paži)Chyba v textu?Tvary
Cirrocumulus stratiformis (Cc str)
Cirrocumulus lenticularis (Cc len)
Cirrocumulus castellanus (Cc cas)
Cirrocumulus floccus (Cc flo)
Chyba v textu?Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Cirrocumulus virga (Cc vir)
Cirrocumulus mamma (Cc mam)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Oblaky druhu Cirrocumulus jsou složeny skoro výhradně z ledových krystalů; silně přechlazené vodní kapičky se sice také mohou v tomto oblaku vyskytnout, ale obvykle přecházejí rychle v ledové krystaly.Cirrocumulus se většinou vyskytuje jako víceméně rozsáhlé plochy, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrn nebo vln apod. Tyto části jsou často uspořádány do jednoho nebo dvou systémů vln. Zároveň mohou mít řasnaté okraje. Velmi zřídka mohou mít v Cirrocumulu víceméně pravidelně rozložené malé okrouhlé mezery, mnohdy s řásnitými okraji, takže oblak má často vzhled připomínající síť nebo včelí plást.
Cirrocumulus se vyskytuje také v menších plochách v podobě čočky nebo mandle, často bývá velmi protáhlý, jeho obrysy jsou obvykle ostré. Řidčeji se Cirrocumulus skládá z malých částí v podobě chomáčků, jejichž spodní strany jsou řásnité, nebo z části podoby malých věžiček na společné horizontální základně.
Oblaky druhu Cirrocumulus jsou vždy dostatečně průsvitné, že lze dobře určit polohu Slunce nebo Měsíce.
U oblaků tohoto druhu lze někdy pozorovat korónu nebo irizaci.Chyba v textu?
Vznik
Cirrocumulus může vzniknout na bezoblačné obloze. Může se také vyvinout z oblaků druhu Cirrus a Cirrostratus nebo zmenšením rozměrů částí, ze kterých se skládá plocha nebo vrstva Altocumulu. Cirrocumulus tvaru čočky nebo mandlí vzniká obvykle orograficky vynuceným zvednutím vrstvy vlhkého vzduchu.Chyba v textu?Základní rozdíly mezi oblaky druhu Cirrocumulus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrus a Cirrostratus
Cirrocumulus v podobě zaoblených chomáčků nebo v podobě velmi malých zaoblených věžiček nebo cimbuří na společné základně se může zaměnit s oblakem druhu Cirrus podobného vzhledu. Druh Cirrocumulus se vyznačuje tím, že jeho chomáčky nebo věžičky mají na rozdíl od druhu Cirrus zdánlivou velikost menší než 1° prostorového úhlu, jsou-li pozorovány pod úhlem větším než 30° nad obzorem.
Plocha Cirrocumulu se liší od druhů Cirrus nebo Cirrostratus tím, že je rozbrázděna a rozčleněna na velmi malé části. Některé části mohou sice mít vzezření vláknité, hedvábné nebo hladké (což je charakteristické pro Cirrus a Cirrostratus), ale vyskytují se vcelku jen ojediněle.
b) Altocumulus
Druh Cirrocumulus se liší od Altocumulu tím, že jeho části jsou většinou velmi malé (podle definice je jejich zdánlivá velikost menši než 1° prostorového úhlu, pozorujeme-li pod úhlem větším než 30° nad obzorem) a že nevrhají vlastní stín.Chyba v textu?
Definice
Průsvitný bělavý závoj oblaků, vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům.Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Cirrostratus se skládá hlavně z ledových krystalů.Cirrostratus se může vyskytovat v podobě vláknitého závoje, v nímž můžeme pozorovat jemné žebrování; může mít také vzhled mlhového závoje. Okraj závoje Cirrostratu je někdy výrazné ohraničen, ale častěji je roztřásněn Cirry.
Cirrostratus je vždy tak tenký, že předměty na povrchu vrhají stíny, s výjimkou případu, kdy Slunce je velmi nízko.
Poznámky o barvách oblaků druhu Cirrus platí ve stejné míře i pro Cirrostratus.
V tenkém Cirrostratu lze často pozorovat halové jevy; někdy je závoj Cirrostratu tak tenký, že jedině halo prozrazuje jeho existenci.Chyba v textu?
Vznik
Cirrostratus vzniká tím, že rozsáhlé vrstvy vzduchu se pozvolna zvedají až do dosti velikých výšek. Cirrostratus může také vzniknout spojením Cirrů nebo částí Cirrocumulů nebo vypadáváním ledových krystalů z Cirrocumulu. Dále se může Cirrostratus vytvořit také zmenšením tloušťky Altostratu nebo rozšířením kovadliny Cumulonimbu.Chyba v textu?Základní rozdíly mezi oblaky druhu Cirrostratus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrus
Cirrostratus se liší od druhu Cirrus tím, že má tvar závoje širokého horizontálního rozsahu.b) Cirrocumulus a Altocumulus
Cirrostratus má všeobecně rozplývavý vzhled a nemá strukturu zrn, vln, brázd, výběžků, oblázků, valounů apod., což je charakteristické pro Cirrocumulus a Altocumulus.c) Altostratus
Cirrostratus se liší od Altostratu menší tloušťkou a tím, že dává vznik halovým jevům. Cirrostratus poblíž obzoru může být zaměněn Altostratem. Jedině pomalost jeho pohybu a pomalost, s níž mění svou tloušťku a vzhled, jsou charakteristiky Cirrostratu, které jej prakticky rozlišuji od Altostratu, stejně jako od Stratu.d) Stratus
Cirrostratus se může zaměnit s velmi tenkým Stratem, který do úhlové vzdálenosti 45° od Slunce bývá někdy zářivě bílý. Ale i přes to lze Cirrostratus rozpoznat podle toho, že je všude bělejší a mívá vláknitou strukturu. Kromě toho můžeme u Cirrostratu pozorovat halové jevy, které se u Stratu – vyjma v případě velmi nízkých teplot - nevyskytují.e) Zákal
Cirrostratus se liší od zákalu tím, že zákal je opalescenční a mívá špinavě žluté nebo hnědavé zabarvení.Chyba v textu?Definice
Menší nebo vetší skupiny nebo vrstvy oblaků, bílé nebo šedé barvy, popřípadě bílé a šedé současně, mající vlastní stínySkládají se z malých oblačných částí v podobě vln, oblázků nebo valounů apod., které mohou být buď navzájem oddělené, nebo mohou spolu souviset. Často mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled.
Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí oblaků bývá 1—5° prostorového úhlu (odpovídá přibližné úhlu, pod jakým vidíme šířku malíku až 3 prstů při natažené paži)Chyba v textu?
Druhy
Altocumulus stratiformis (Ac str)
Altocumulus lenticularis (Ac len)
Altocumulus castellanus (Ac cas)
Altocumulus floccus (Ac flo)
Chyba v textu?Odrůdy
Altocumulus translucidus (Ac tr)
Altocumulus perlucidus (Ac pe)
Altocumulus opacus (Ac op)
Altocumulus duplicatus (Ac du)
Altocumulus undulatus (Ac un)
Altocumulus radiatus (Ac ra)
Altocumulus lacunosus (Ac la)
Chyba v textu?Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Altocumulus virga (Ac vir)
Altocumulus mamma (Ac mam)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Altocumulus se skládá skoro vždy převážně z vodních kapiček. Při velmi nízkých teplotách se však mohou vytvořit také ledové krystaly. Altocumulus se nejčastěji vyskytuje jako rozsáhlé plochy složené z menších, dosti pravidelně uspořádaných oblačných částí, které mohou, ale nemusí vzájemné souviset. Tyto části nabývají někdy podoby protáhlých rovnoběžných valounů a bývají od sebe odděleny ostře ohraničenými bezoblačnými pásy. Velmi zřídka se vyskytují v ploše Altocumulu malé okrouhlé mezery s řásnitými okraji víceméně pravidelně uspořádané, takže připomínají svým vzhledem síť nebo včelí plast.Plochy Altocumulu pozorujeme často ve dvou i více vrstvách. Altocumulus se také vyskytuje v podobě čoček nebo mandlí, které bývají často značné protáhlé; jejich obrysy jsou ostře ohraničeny. Tyto oblaky pozůstávají buď z velmi malých zahuštěných částí, nebo jsou jediným celistvým oblakem více méně hladkým. V posledním případě má oblak velmi markantní vlastní stín.
Řidčeji se vyskytuje Altocumulus v podobo malých osamocených chomáčků, jejichž spodní části jsou poněkud řasnaté; u těchto oblaků se často pozorují vláknité vlečky. Jiný tvar, rovněž řídký, má podobu řady malých věžiček spočívajících na společné vodorovné základně.
Průsvitnost Altocumulu je velmi proměnlivá. V některých případech může být poloha Slunce patrná převážnou částí oblaku. V jiných případech je oblak tak hustý, že Slunce úplně zakrývá. Spodní strana neprůsvitné vrstvy Altocumulu bývá často nerovná a její části vytvářejí markantní reliéf. U Altocumulu lze téměř vždy rozeznat vlastní stíny. Také se u nich často pozoruje koróna nebo irizace. Vypadávají-li z oblaku krystaly, mohou vzniknout halové jevy „nepravé slunce" nebo „světelný sloup".Chyba v textu?
Vznik
Altocumulus se často tvoří ve středním výškovém patře na okraji vystupující rozsáhlé vzduchové vrstvy nebo také při turbulenci nebo konvekci. Altocumulus může také vzniknout zvětšením rozměru nebo tloušťky aspoň několika částí plochy nebo vrstvy Cirrocumulu, nebo také rozdělením vrstvy Stratocumulu. Může také vzniknout z Altostratu nebo Nimbostratu.Altocumulus se může rovněž vytvořit rozšířením Cumulů nebo Cumulonimbů.
Altocumulus v podobě čoček nebo mandlí vzniká obvykle při lokálním orograricky vynuceném výstupu vlhké vzduchové vrstvy.
Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Altocumulus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrus
Z Altocumulu vybíhají někdy směrem dolů pruhy jako vlečka vláknité struktury (virga). V takových případech je nutné označovat oblaky jako Altocumulus a nikoli jako Cirrus, a to tak dlouho, dokud aspoň část oblaku nemá vláknitou strukturu a hedvábný lesk.b) Cirrocumulus
Altocumulus se může někdy zaměnit s druhem Cirrocumulus. V pochybných případech je považován za Altocumulus oblak, jehož části mají vlastní stín, i když jejich zdánlivá velikost je menši než 1° prostorového úhlu; za Altocumulus pokládáme také oblak, jehož části nemají sice vlastní stíny, ale jestliže prostorová velikost většiny pravidelně uspořádaných oblačných částí je 1°—5° prostorového úhlu, pozorujeme-li je pod úhlem větším než 30° nad obzorem.V tenkých částech Altocumulu se často vyskytuje koróna nebo irizace, což je dosti vzácný úkaz u Cirrocumulů.
c) Altostratus
Vrstva Altocumulu se může někdy zaměnit s Altostratem. V případě pochyb, pokládáme za Altocumulus oblak, který má aspoň náznak tvaru vln, oblázků, valounu a pod.d) Stratocumulus
Pokud má Altocumulus tmavé části, může být někdy zaměňován za Stratocumulus. Jestliže většina pravidelně uspořádaných částí oblaku má při zorném úhlu aspoň 30° nad obzorem zdánlivou velikost l°-5° prostorového úhlu, je oblak Altocumulus.e) Cumulus
Altocumulus v podobě osamocených chomáčků může být zaměňován s malými Cumuly. Altocumulus se pozná podle toho, že chomáčky mají většinou vláknité pruhy (virga) a jsou celkově podstatně menší než oblaky druhu Cumulus.Chyba v textu?Definice
Šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva se strukturou vláknitou nebo žebrovitou nebo bez patrné struktury, pokrývající úplně nebo částečně oblohu.Je tak tenká, že místy jsou patrné alespoň obrysy Slunce jako za matným sklem.
U Altostratu se nevyskytují halové jevyChyba v textu?
Odrůdy
Altostratus translucidus (As tr)
Altostratus opacus (As op)
Altostratus duplicatus (As du)
Altostratus undulatus (As un)
Altostratus radiatus (As ra)
Chyba v textu?Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Altostratus virga (As vir)
Altostratus praecipitatio (As pra)
Altostratus pannus (As pan)
Altostratus mamma (As mam)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Altostratus se skládá z vodních kapiček a ledových krystalů; obsahuje zároveň dešťové kapky a sněhové vločky.Altostratus se vyskytuje téměř vždy jako horizontální velmi rozsáhlá vrstva (až několik set kilometrů), která je i vertikálně mohutná (až několik tisíc metrů). Může se skládat ze dvou nebo více těsně nad sebou naskládaných vrstev, které někdy místy spolu souvisí. V některých případech jsou na oblaku vidět vlny nebo široké rovnoběžné pruhy.
Altostratus je všeobecně tak hustý, že jen v jeho nejtenčích částech lze rozeznat obrysy Slunce jako za matným sklem; hustší části jsou tak husté, že Slunce úplně zakrývají.
Altostratus je oblak, z něhož vypadávají srážky. Srážky se mohou projevovat jako pruhy pod základnou oblaku (virga); spodní strana oblaků pak může mít bradavičnatý nebo roztrhaný vzhled. Jestliže srážky vypadávající z oblaku dosahují zemského povrchu, jde většinou o trvalé srážky v podobách deště, popřípadě sněhu nebo krupek.
Pod Altostratem se mohou tvořit v turbulentní vrstvě vzduchu, syceného vodní párou z vypařených srážek, oblaky v podobě roztrhaných cáru (pannus). V počátečním stadiu jejich vývoje jsou tyto oblaky malé, nepříliš početné a osamocené; objevují se v hladině nižší než je základna Altostratu. Později při přibývající tloušťce vrstvy Altostratu a při snižování její základny se vzájemná vzdálenost postupné zmenšuje. Současné s tím vzrůstá počet roztrhaných oblaků (pannus) a zvětšují se jejich rozměry, až se konečně mohou spojit v zdánlivě souvislou vrstvu.Chyba v textu?
Vznik
Altostratus většinou vzniká, když se rozsáhlá vzduchová vrstva pomalu zdvihá do značně velkých výšek. Altostratus se může také vytvořit zesílením závoje Cirrostratu; někdy se tvoří též zeslabením vrstvy Nimbostratu. Někdy vzniká Altostratus z vrstvy Altocumulu, a to v případech, kdy z Altocumulu vypadávají ve větší míře ledové krystaly v podobě pruhů (virga).Někdy také, zvláště v tropech, vzniká Altostratus rozšířením středních nebo horních částí Cumulonimbů.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Altostratu a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrus
Plochy nebo vrstvy Altostratu se mohou - třebaže zřídka - rozpadat v menší plošky, které je možné zaměňovat s malými ploškami hustého oblaku druhu Cirrus. Plošky Altostratu jsou však podstatně širší ve směru horizontálním a převládá u nich šedé zbarvení.b) Cirrostratus
Tenkou a vysokou vrstvu Altostratu je možné zaměňovat se závojem Cirrostratu. V případě pochybností je někdy možné identifikovat oblak tím, že si uvědomíme, že při Altostratu předměty na zemi nevrhají stín a že Slunce lze rozpoznat jen jakoby za matným sklem. Vyskytují-li se halové jevy, jde o oblak druhu Cirrostratus.c) Altocumulus a Stratocumulus
Altostratus mívá někdy mezery, brázdy nebo trhliny; je tedy třeba dát pozor, aby se nezaměnil s plochou nebo vrstvou Altocumulu nebo Stratocumulu, které mají podobné rysy. Altostratus se rozliší od Altocumulu a Stratocumulu tím, že jeho vzhled je jednolitější (homogennější).d) Nimbostratus
Nízká a hustá vrstva Altostratu se rozliší od vrstvy Nimbostratu podobného vzhledu tím, že v Altostratu bývají části tenčí, jimiž je - aspoň matně - vidět Slunce, šeď Altostratu je mimo to světlejší a jeho spodní strana obvykle není tak jednotvárná jako u Nimbostratu. Jestliže je pochybná identifikace oblaku za bezměsíční noci, pak se konvenčně pokládá za Altostratus oblak, z něhož ani neprší, ani nesněží.e) Stratus
Altostratus se liší od Stratu, s nímž může být zaměňován, tím, že jím prosvítá Slunce jako matným sklem. A kromě toho Altostratus nikdy není tak světlý jako tenký Stratus pozorovaný proti Slunci.Chyba v textu?
Definice
Šedá, často tmavá oblačná vrstva, která vlivem vypadávání víceméně trvalých dešťových nebo sněhových srážek má matný vzhled.Srážky většinou dosahují země. Vrstva je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná. Pod touto vrstvou se často vyskytují nízké roztrhané oblaky,
které mohou, ale nemusí s vrstvou souviset.Chyba v textu?
Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Nimbostratus praecipitatio (Ns pra)
Nimbostratus virga (Ns vir)
Nimbostratus pannus (Ns pan)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Nimbostratus se skládá z vodních kapiček (někdy přechlazených) a dešťových kapek, z ledových krystalů a sněhových vloček nebo směsi těchto kapalných a pevných částic.Nimbostratus se vyskytuje v podobě nízké, velmi rozsáhlé vrstvy, barvy tmavošedé, s rozplývavou základnou, z níž padají trvalé srážky v podobě deště, sněhu nebo krupek, které nemusejí nutné dosahovat země. V tropech lze pozorovat, zejména za krátkých přestávek deště, jak se Nimbostratus trhá na několik samostatných vrstev, které se zase rychle spojují.
Spodní strana Nimbostratu je často buď úplně nebo částečně zakryta nízkými roztrhanými oblaky (pannus), které se tvoří v hladině základny Nimbostratu nebo pod ní a které rychle mění svůj tvar. Zpočátku se roztrhané oblaky (pannus) skládají z malých osamocených částí, které se pak mohou spojit v souvislou vrstvu. Rozšíří-li se roztrhané oblaky (pannus) na velkou část oblohy, je třeba dbát, aby se nezaměňovaly se spodní hranicí Nimbostratu.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Nimbostratus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Altostratus
Tenký Nimbostratus se může snadno zaměňovat za hustý Altostratus. Nimbostratus však má šedé zbarvení tmavší než Altostratus. Podle definice je Nimbostratus všude tak hustý, že úplně zakrývá Slunce nebo Měsíc, zatímco Altostratus je může zakrýt jen svými nejhustšími částmi. Jestliže jsou pochyby o identifikaci oblaku za tmavé noci, pak se konvenčně pokládá za Nimbostratus oblak, z něhož na zemi prší nebo sněží.b) Altocumulus a Stratocumulus
Nimbostratus se liší od husté vrstvy Altocumulu nebo Stratocumulu tím, že nemá části zřetelně ohraničeny a že nemá zřetelnou základnu.c) Stratus
Nimbostratus se liší od hustého Stratu tím, že je hustší a že z něho vypadávají srážky ve tvaru deště, sněhu nebo ledových zrn, zatímco Stratus může dávat srážky jen ve formě mrholení, ledových jehliček nebo sněhových zrn.d) Cumulonimbus
Jestliže se pozorovatel nachází pod oblakem, který vypadá jako Nimbostratus a jestliže pozoruje blesky, hřmění nebo kroupy, pak jde konvenčně o Cumulonimbus.Chyba v textu?Definice
Šedé nebo bělavé, popřípadě šedé a bělavé, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý (s výjimkou zvláštního případu „virga"). Jednotlivé části oblaků buď spolu souvisí, nebo mohou být oddělené.Jejich zdánlivá velikost je větší než 5° prostorového úhlu (tj. úhlu, pod kterým vidíme šířku 3 prstů při natažené paži)Chyba v textu?Tvary
Stratocumulus stratiformis (Sc str)
Stratocumulus lenticularis (Sc len)
Stratocumulus castellanus (Sc cas)
Chyba v textu?Odrůdy
Stratocumulus translucidus (Sc tr)
Stratocumulus perlucidus (Sc pe)
Stratocumulus opacus (Sc op)
Stratocumulus duplicatus (Sc du)
Stratocumulus undulatus (Sc un)
Stratocumulus radiatus (Sc ra)
Stratocumulus lacunosus (Sc la)
Chyba v textu?Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Stratocumulus mamma (Sc mam)
Stratocumulus virga (Sc vir)
Stratocumulus praecipitatio (Sc pra)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Stratocumulus je složen z vodních kapiček, které jsou někdy doprovázeny dešťovými kapkami, sněhovými krupkami a řidčeji sněhovými krystaly a sněhovými vločkami. Stratocumulus se vyskytuje nejčastěji v plochách nebo vrstvách, skládajících se z podobných části jako Altocumulus, s tím rozdílem, že bývají v menších výškách, a tudíž se zdají větší. Rozměry, tloušťka a tvar oblačných částí, ze kterých se Stratocumulus skládá, se pohybují v širokých mezích. Někdy nabývají tyto části podoby zdánlivě rovnoběžných valounů, které mohou být od sebe odděleny ostře ohraničenými bezoblačnými mezerami. Někdy se stává, zejména v tropických oblastech, že celý oblak tvoří jediný veliký válec.Velmi zřídka se vyskytuje Stratocumulus s okrouhlými bezoblačnými mezerami, které jsou víceméně pravidelně uspořádány a jejichž okraje jsou řásnité, takže připomínají síť nebo včelí plást. Plochy Stratocumulu se mohou často vyskytovat současné ve dvou nebo více vrstvách.
Dosti zřídka se vyskytuje Stratocumulus v protáhlých plochách v podobě čočky nebo mandle s ostře ohraničenými obrysy, nebo v podobě malých věži na společné horizontální základně. Průsvitnost Stratocumulu se může pohybovat ve velkém rozsahu. Někdy je převážná část oblaku dostatečně tenká, že umožňuje určit polohu Slunce, v jiných případech je tak hustá, že úplně Slunce zakrývá; spodní strana neprůsvitného Stratocumulu bývá často nerovná a tvoří zřetelný reliéf. Ze Stratocumulu někdy vypadávají srážky, ale vždy jen slabé intenzity; může to být déšť, sníh nebo sněhové krupky. Za výjimečně chladného počasí se může následkem hojného vypadávání ledových krystalů vytvořit intenzivní virga, někdy doprovázená halovými jevy. Není-li Stratocumulus příliš hustý, lze někdy pozorovat korónu nebo irizaci.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Nimbostratus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Cirrostratus
Za mimořádně chladného počasí se může následkem hojného vypadávání ledových krystalů vytvořit intenzivní virga doprovázená halovými jevy. Tento oblak se liší od Cirrostratu tím, že je v něm ještě možno pozorovat náznaky oblázků, valounů atd. Kromě toho je Stratocumulus mnohem méně průsvitný než Cirrostratus.b) Altocumulus
Stratocumulus může být někdy zaměňován za Altocumulus, který má tmavší části. Jestliže většina pravidelně uspořádaných oblačných částí má zdánlivou velikost větší než 5° prostorového úhlu, pozoruje-li se pod úhlem větším než 30° nad obzorem, je dotyčný oblak Stratocumulus .c) Altostratus, Nimbostratus a Stratus
Rozlišitelnost Stratocumulu od Altostratu, Nimbostratu nebo Stratu se zakládá na tom, že u Stratocumulu je vždy možné zjistit elementární části, ať už navzájem souvisejí či nikoli. Kromě toho na rozdíl od Altostratu, který bývá často vláknitý, je Stratocumulus vždycky bez vláken s výjimkou případů extrémně nízkých teplot. K uvedeným kriteriím je nutno ještě připojit charakter srážek a jejich tvar, což někdy pomůže identifikovat oblak; vypadávají-li vůbec srážky ze Stratocumulu, jsou vždy jen slabé intensity.d) Cumulus
Stratocumulus se liší od Cumulů tím, že obvykle tvoří skupiny nebo se vyskytuje ve tvaru ploch; jejich vrcholy jsou všeobecně zploštělé. V případě, že vrcholky Stratocumulu mají podobu kupolí, mají tyto, na rozdíl od Cumulů, společnou základnu.Chyba v textu?Definice
Oblačná vrstva, obvykle šedá, s celkem jednotvárnou základnou, z níž vypadává mrholení, ledové jehličky nebo sněhovázrna. Prosvítá-li vrstvou Stratu Slunce, jsou jeho obrysy zřetelně patrné.
Stratus nedává vznik halovým jevům, leda v případech velmi nízkých teplot.
Někdy se vyskytuje Stratus v podobě roztrhaných chuchvalců.Chyba v textu?
Fyzikální složení a vzhled
Stratus se všeobecné skládá z malých vodních kapiček. Při velmi nízkých teplotách se může skládat z malých ledových částic. Je-li velmi hustý nebo hutný, obsahuje často kapičky mrholení a někdy i ledové jehličky nebo sněhová zrna. Stratus se vyskytuje nejčastěji jako šedá vrstva mlhavého a dosti jednotvárného vzhledu, jejíž základna je často tak nízká, že zakrývá vrcholy kopců nebo vyšších konstrukcí.Stratus je někdy tak tenký, že lze zřetelně rozeznat obrysy Slunce nebo Měsíce, ale častěji bývá tak neprůsvitný, že Slunce i Měsíc úplně zakrývá. Někdy může vypadat velmi tmavý nebo dokonce hrozivý. Spodní strana Stratu je obyčejné ostře ohraničena a může být zvlněna.
Stratus se někdy vyskytuje v podobě útržků víceméně spojených, jejichž rozměry a jas jsou proměnlivé, nebo v podobě roztrhaných cárů, které se rychle mění.
Je-li Stratus velmi tenký, může způsobit korónu kolem Slunce nebo Měsíce. Při velmi nízkých teplotách může za zvláštních okolností vyvolat halové jevy.
Jestliže srážky ze Stratu dosahují země, mají tvar mrholení, ledových jehliček nebo sněhových zrn.
Chyba v textu?
Vznik
Vrstva Stratu se tvoří v důsledku ochlazení nejnižších vrstev atmosféry. Stratus ve formě útržků nebo cárů je vlastně přechodné stadium krátkého trvání buď při vytváření, nebo při rozpadávání souvislé vrstvy Stratu. Roztrhaný Stratus se může také vyskytnout jako průvodní oblak (pannus) vzniklý následkem turbulence ve vrstvách vzduchu zvlhčeného srážkami, které padají z Altostratu, Nimbostratu, Cumulonimbu nebo Cumulů.Stratus se může vytvořit také ze Stratocumulu. To se stává, když z jakéhokoli důvodu - vyjma vypadávání srážek - se spodní hranice Stratocumulu sníží nebo pozbude své členitosti a charakteristického vzhledu.
V přímořských oblastech dochází často k tvoření Stratu při pomalém pohybu vrstvy mlhy od moře k pobřeží. Při zahřátí zemského povrchu pevniny nebo při zesílení větru směrem k pevnině se mlha, která vznikla nad mořem, zdvihá nad pobřeží a přechází tak v oblak - Stratus.Chyba v textu?
Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
a) Cirrus
Vlivem větrných poměrů nabývá někdy Stratus místy podobu hrubých vláken; tato vlákna se liší od vláken oblaku Cirrus tím, že - vyjma proti Slunci - nejsou tak bílá a tak rozplývavá, a že se rychle mění.
b) Cirrostratus
Tenká vrstva Stratu se může zaměňovat s Cirrostratem. Stratus však není tak zářivě bílý, vyjma při pohledu proti Slunci. Kromě toho u Stratu se může tvořit koróna.
c) Altostratus
Stratus se liší od Altostratu tím, že nerozmazává obrysy Slunce (Slunce se nejeví jako za matným sklem).
d) Nimbostratus
Hustá vrstva Stratu může být zaměňována s Nimbostratem. Pro rozlišení obou druhů oblaků se užívají tato kritéria:
1. Stratus má všeobecně spodní stranu zřetelněji ohraničenou a mnohem jednotvárnější než Nimbostratus. Kromě toho Stratus má „suché" vzezření, které dosti silně kontrastuje s „mokrým" vzezřením Nimbostratu.
2. Poměrně slabou vrstvou Stratu lze zřetelně rozeznal obrysy Slunce nebo Měsíce, aspoň jeho nejtenčími místy; naproti tomu Nimbostratus ve všech svých částech Slunce nebo Měsíc úplně zakrývá.
3. Jestliže se při pozorování oblaků vyskytují srážky, je poměrně snadné rozlišit Stratus od Nimbostratu, vzpomeneme-li si, že ze Stratu může slabě vypadávat mrholení, ledové jehličky nebo sněhová zrna, zatímco z Nimbostratu téměř vždy vypadává déšť nebo sníh, popř. zmrzlý déšť nebo krupky. Potíže mohou však vzniknout v tom případě, jestliže srážky padají z oblaku ve vyšší hladině a procházejí vrstvou Stratu; v tomto případě se temná a jednotvárná vrstva Stratu silně podobá Nimbostratu a může se lehko zaměnit.
4. Stratus se vyskytuje jen za slabého větru nebo bezvětří, zatímco výskyt Nimbostratu je spojen s mírným nebo silným větrem. Toto kritérium však nesmí být použito jen samo o sobě k rozlišení obou druhů oblaků.
5. Hustá vrstva Stratu se nejčastěji vytváří, aniž by před jejím vznikem existovaly jakékoli jiné oblaky, aspoň v nízkém a středním patře. Naproti tomu Nimbostratus se tvoří téměř vždy až po vytvoření jiných oblaků (obyčejně středního patra); může se také vyvinout z dříve existujících oblaků.
e) Stratocumulus
Stratus se liší od Stratocumulů tím, že není složen z menších oblačných částí, ať už spojených či nikoli.
f) Cumulus
Roztrhané cáry Stratu se liší od roztrhaných Cumulů tím, že u Stratu nejsou tak bílé a tak husté jako u Cumulu; kromě toho Stratus tohoto tvaru má mnohem menší vertikální rozsah.Chyba v textu?
Definice
Osamocené oblaky, obvykle husté a s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjející se směrem vzhůru ve tvaru kup, kupolí nebo věží. Jejich horní kypící část má často podobu květáku. Části oblaku ozářené Sluncem bývají nejčastěji zářivě bílé. Základna oblaků bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná.Někdy jsou oblaky druhu Cumulus roztrhané.Chyba v textu?
Tvary
Cumulus humilis (Cu hum)
Cumulus mediocris (Cu med)
Cumulus congestus (Cu con)
Cumulus fractus (Cu fra)
Chyba v textu?Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Cumulus pileus (Cu pil)
Cumulus velum (Cu vel)
Cumulus virga (Cu vir)
Cumulus praecipitatio (Cu pra)
Cumulus arcus (Cu arc)
Cumulus pannus (Cu pan)
Cumulus tuba (Cu tub)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Oblaky druhu Cumulus se skládají převážně z vodních kapiček. Ledové krystalky se mohou vytvářet v těch částech oblaku, kde je teplota značně pod 0°C.Cumuly se mohou vyskytovat současně v různých stádiích vertikálního vývoje:
- mohou mít jen malý vertikální rozsah a vypadat zploštěle
- mohou mít střední vertikální rozsah a malé zaoblené vrcholky a málo vyvinuté výběžky
- mohou také mít značný vertikální rozsah a vrchní část rozčleněnou na mnoho nadouvajících se výběžků, že svým vzhledem často připomínají květák
- někdy se vyskytují Cumuly ve tvaru malých oblaků s roztrhanými okraji, jejichž
obrysy se plynule mění (často velmi rychle)
Někdy jsou Cumuly (obyčejně středně vertikálně vyvinuté) uspořádány do řad, které jsou přibližně rovnoběžné se směrem větru. Cumuly silně vertikálně vyvinuté mohou být zdrojem srážek; v tropických krajinách dávají často vydatné srážky ve formě přeháněk.Chyba v textu?
Vznik
Cumuly vznikají ve výstupných proudech, které se tvoří ve spodních vrstvách atmosféry při dostatečně velkém vertikálním gradientu teploty (ubývání teploty s výškou). Tak velké vertikální gradienty teploty vznikají různými způsoby, z nichž nejběžnější jsou:a) zahřívání zemského povrchu slunečním zářením
b) plynulé zahřívání spodních vrstev studené vzduchové hmoty proudící nad poměrně teplým zemským povrchem
Před vznikem Cumulů se často v určitých místech objevuje kouřmo, z něhož se pak vyvine oblak.
Cumuly mohou vzniknout z Altocumulů nebo Stratocumulů. Mohou také vzniknout přeměnou Stratocumulů nebo Stratu; poslední případ je častý nad pevninou v ranních hodinách.
Roztrhané Cumuly špatného počasí se vyskytují pod Altostratem, Nimbostratem nebo Cumulonimbem, jakož i pod silně vyvinutým Cumulem, z něhož padají srážky.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Cumulus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Altocumulus a Stratocumulus
Malé Cumuly mohou být tak četné a tak hustě rozložené, že se podobají vrstvě Stratocumulů nebo Altocumulů, zvláště jsou-li blízko u obzoru. Takové oblaky je nutné klasifikovat jako Cumuly, jestliže jejich vrcholy zachovávají tvar kopule a jestliže jejich základny se nespojily.b) Altostratus a Nimbostratus
Jestliže se velmi rozsáhlý Cumulus, z něhož padají srážky, nachází přímo nad pozorovatelem, může být pokládán za Altostratus nebo Nimbostratus. Rozlišení může usnadnit charakter srážek: jsou-li srážky přeháňkového typu, je oblak Cumulus.(Pozorovatel může značně omezit možnost záměny, sleduje-li průběžně vzhled oblohy a vývoj oblaků)c) Cumulonimbus
Vzhledem k tomu, že Cumulonimby všeobecně vznikají dalším vývojem z Cumulů, je mnohdy těžké rozlišit Cumulus silně vertikálně vyvinutý od Cumulonimbu. Oblak zůstává Cumulem, pokud si ještě udržuje v horních vzdouvajících se částech všude ostré obrysy a jestliže nikde nemá vláknitou nebo žebrovitou strukturu. Nelze-li podle jiných kritérií rozhodnout, má-li se oblak pojmenovat Cumulus nebo Cumulonimbus, platí pravidlo, že oblak, který není doprovázen blesky, hřměním nebo kroupami, je Cumulus.d) Roztrhaný Stratus
Roztrhaný Cumulus se liší od roztrhaného Stratu tím, že má větší vertikální rozsah, obvykle je bělejší a méně průsvitný. Kromě toho roztrhané Cumuly na rozdíl od roztrhaných Stratů mají vrcholy zaoblené nebo v podobě kupolí.Chyba v textu?Definice
Mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká nebo vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá.Tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu.
Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytuji nízké roztrhané oblaky, které mohou, ale nemusí s oblakem souviset, a srážky (někdy jako virga)Chyba v textu?
Zvláštnosti oblaků a průvodní oblaka
Cumulonimbus praecipitatio (Cb pra)
Cumulonimbus virga (Cb vir)
Cumulonimbus pannus (Cb pan)
Cumulonimbus incus (Cb inc)
Cumulonimbus mamma (Cb mam)
Cumulonimbus pileus (Cb pil)
Cumulonimbus velum (Cb vel)
Cumulonimbus arcus (Cb arc)
Cumulonimbus tuba (Cb tub)
Chyba v textu?Fyzikální složení a vzhled
Cumulonimby se skládají jednak z vodních kapiček, jednak, zejména v horních částech, z ledových krystalů. Obsahují však také velké dešťové kapky, a často i sněhové vločky, sněhové krupky, zmrzlý déšť nebo krupky nebo kroupy. Vodní kapičky a dešťové kapky mohou být silně přechlazené. Horizontální i vertikální rozměry Cumulonimbu jsou tak velké, že charakteristický tvar Cumulonimbu jako celku lze spatřit jen na značnou vzdálenost. V počátečním stadiu se Cumulonimbus vyvíjí z Cumulu, na jeho vrcholu se objevují zaoblené výběžky a jejich horní části začínají ztrácet své ostré obrysy. Pak dochází k úplné proměně celé horní části, která se mění ve vláknitou nebo žebrovitou oblačnou masu a často nabývá podoby kovadliny; při velmi nízkých teplotách se může vláknitá struktura rozšířit na celý oblak.Cumulonimby se mohou vyskytovat buď osamoceně, nebo v souvislé řadě, která pak vyhlíží jako mohutná zeď. Nachází-li se Cumulonimbus nad pozorovatelem, jsou horní části oblaku zakryty jeho rozlehlou základnou nebo nízkými roztrhanými oblaky (pannus). Někdy se stává, že horní části Cumulonimbu se spojí s Altostratem nebo Nimbostratem. Někdy může vzniknout Cumulonimbus také přímo v hmotě Altostratu nebo Nimbostratu. Cumulonimbus působí často ponurým, hrozivým a strach vzbuzujícím dojmem, který se obvykle ještě zesiluje hřměním a blesky a stupňuje se dále s příchodem silných lijavců, krupobití, sněhových a větrných bouří s doprovodnými
jevy, jako jsou: mamma nebo řidčeji tuba.Chyba v textu?
Vznik
Cumulonimby se normálně tvoří postupnou přeměnou z velikých, silné vyvinutých Cumulů. Podmínky pro vznik Cumulonimbů jsou analogické jako pro vznik Cumulů.Mnohdy se mohou Cumulonimby vyvinout z Altocumulu nebo Stratocumulů, jejichž horní části mají výběžky v podobě věží; vyvine-li se Cumulonimbus z Altocumulu, má neobvykle vysokou základnu. Cumulonimby se také mohou vytvořit přeměnou některých částí Altostratu nebo Nimbostratu.Chyba v textu?
Základní rozdíly mezi oblaky druhu Cumulonimbus a podobnými oblaky jiných druhů
a) Nimbostratus
Jestliže Cumulonimbus pokrývá velkou část oblohy, může se snadno zaměnit za Nimbostratus, zejména máme-li oblak identifikovat jen podle vzhledu jeho spodní části. V takových případech umožňuje rozlišení mezi Cumulonimbem a Nimbostratem charakter srážek: jsou-li srážky charakteru přeháňkového nebo jsou-li doprovázeny blesky, hřměním nebo kroupami, jde o Cumulonimbus.b) Cumulus
Některé Cumulonimby se podobají velkým, silně vyvinutým Cumulům. Oblak je Cumulonimbem, jestliže aspoň některá místa jeho horních částí ztrácejí ostrost obrysů nebo se u nich ukazuje vláknitá nebo žebrovitá struktura. Není-li možné určit na základě uvedených kriterií, jde-li o Cumulus nebo Cumulonimbus, pak se konvenčně oblak pokládá za Cumulonimbus, jsou-li pozorovány současně blesky, hřmění nebo kroupy.Chyba v textu?Orografické oblaky
Orografické oblaky se mohou tvořit ve vzduchu proudícím přes kopec, přes horu nebo přes pohoří; tyto oblaky se mohou vyskytovat buď nad úrovní překážky nebo v úrovni nebo i pod úrovní horských vrcholů. Vzhled těchto orograficky podmíněných oblaků se může někdy znatelně lišit od vzhledu obvyklých oblaků některého z deseti druhů; musíme však každý takový oblak vždy do některého z 10 druhů zařadit. Nejčastěji se vyskytují orografické oblaky druhu Altocumulus, Stratocumulus a Cumulus.Fyzikální složení orografických oblaků je celkem podobné složení oblaků toho druhu, k němuž je řadíme. Orografické oblaky jsou vázány na reliéf zemského povrchu. Jsou jako celek bez pohybu nebo se pohybují jen nepatrně, přesto, že vítr může být v hladině oblaků velmi silný. V některých případech je síla větru pozorovatelná na jistých částech oblaku, např. na útržcích oblaků, které se rychle přemísťují přes celkový oblak. Často můžeme velmi zřetelně pozorovat proměnu vnitřní struktury oblaku.
Orografické oblaky mohou nabývat různých forem. U osamocených horských vrcholů mívají často buď podobu oblačného límce kolem vrcholu, nebo podobu oblačné čepice, která vrchol přikrývá. V obou případech bývá oblak symetrický. Z těchto oblaků nevypadávají srážky nebo jen velmi slabé.
U protáhlé řady kopců nebo u pohoří můžeme pozorovat na návětrné straně horizontálně rozsáhlé oblaky, z nichž padají srážky. Tyto oblaky zahalují horský hřeben a bezprostředně za ním se ihned rozpouštějí. Pozorujeme-li je ze závětrné strany, jeví se často jako rozsáhlá oblačná zeď.
Při silném větru se může kolem horského vrcholu vytvořit orografický oblak, který jakoby vlál po větru („kouřící hora"). Tento typ oblaků se nesmí zaměnit s vátým sněhem, který vítr odnáší s hřebenů nebo vrcholů hor.
Často se orografické oblaky vyskytují také poněkud dále od horského vrcholu nebo horského hřebene, a to buď ve směru po větru, nebo i proti větru. Jsou to většinou oblaky podoby čoček nebo mandlí, buď ojedinělé, nebo ve skupinách. Proudí-li vzduch napříč přes horské hřebeny nebo i přes poměrně nízké pásmo kopců v rovinaté oblasti s málo výrazným reliéfem, mohou se v tomto proudění vytvořit stacionární vlny. A je-li proudící vzduch přiměřeně vlhký, mohou se na vrcholech stacionárních vln objevit orografické oblaky, tzv. „vlnové oblaky", přičemž prvý takový oblak se vytvoří přímo nad horským hřebenem nebo něco málo před ním a další oblak nebo několik oblaků se vytvoří ve směru po větru; tyto oblaky za horskou překážkou se objevují v pravidelných vzdálenostech několika kilometrů. Vlnové oblaky se mohou vyskytovat současně i ve více hladinách.
Ve vlnovém proudění za překážkou se často vyskytují v nižších vrstvách atmosféry stacionární víry s horizontální osou, v horní části těchto vírů se mohou vytvořit oblaky v podobě dlouhých válců „rotory".Chyba v textu?
Perleťové oblaky
Perleťové oblaky se podobají oblakům druhu Cirrus nebo Altocumulus čočkovité podoby. Tyto oblaky však mají velmi výraznou irizaci jako perleť; nejživější barvy pozorujeme, když je Slunce několik stupňů pod obzorem.Fyzikální složení perleťových oblaků zatím není ještě známo, ale domníváme se, že se skládají z velmi malých vodních kapiček nebo z velmi malých kulovitých ledových částeček.
Perleťové oblaky jsou velmi vzácné. Doposud byly pozorovány hlavně ve Skotsku a Skandinávii, ale jejich výskyt je hlášen i z Francie a z Aljašky. Měřením bylo zjištěno, že perleťové oblaky pozorované v jižní Skandinávii byly ve výškách 21 až 30 kilometrů.Chyba v textu?
Noční svítící oblaky
Noční svítící oblaky se podobají tenkému Cirru, jsou však obvykle modravě nebo stříbřitě zbarvené; někdy mají barvu oranžovou až červenou. Svým zbarvením se ostře rýsují na tmavé noční obloze.Fyzikální složení nočních svítících oblaků není ještě známé, ale jsou určité důvody se domnívat, že se skládají z velmi jemných částeček kosmického prachu.
Noční svítící oblaky byly doposud pozorovány jen velmi vzácně, a to jen v severních oblastech mírných šířek severní polokoule v letních měsících, když Slunce bylo 5 až 13 stupňů pod obzorem. Měřením bylo zjištěno, že jejich výška se pohybuje mezi 75 až 90 km.Chyba v textu?
Kondenzační pruhy
Kondenzační pruhy jsou oblaky, které se tvoří ve stopě letadla, jestliže vzduch v hladině letu je dosti chladný a vlhký. Těsně po svém vzniku mají vzhled zářivě bílých čar Po malé chvíli však nabývají chomáčkovitého vzhledu s částmi vydutými převážně směrem dolů, takže se podobají obráceným hřibům. Jejich existence bývá zpravidla velmi krátká, někdy však - zejména při oblacích druhu Cirrus a Cirrostratus - mohou trvat až několik hodin. Takové trvající kondenzační pruhy se dále rozšiřují a často vytvářejí dosti rozsáhlé vločkovité nebo vláknité oblaky podobné oblakům druhu Cirrus nebo Cirrocumulus nebo Cirrostratus. Někdy je obtížné rozlišit starší kondenzační oblaky od přirozených oblaků uvedených druhů.Na kondenzačních pruzích můžeme pozorovat také halové jevy. Jejich barvy jsou pozoruhodně čisté.
Hlavním faktorem, který podmiňuje vznik kondenzačních pruhů, je ochlazení spalných plynů, které mají vysoký obsah vodní páry.
Určitý druh krátce trvajících kondenzačních pruhů vzniká někdy při expansních procesech ve vírech za koncem křídla nebo listu vrtule.Chyba v textu?
Oblaky z požárů
Spalné produkty z velkých požárů (např. z požárů lesů) nabývají často vzhledu hustého, tmavého a rychle se rozšiřujícího oblaku, který se podobá silně vyvinutému konvekčnímu oblaku. Liší se však od něho větší rychlostí vývoje a temnější barvou. Spalné produkty požárů, pocházející např. z požárů tropických stepí nebo z velkých lesních požárů, mohou být zanášeny větrem do značně velkých vzdáleností od místa vzniku. Pak dostávají podobu řádného vrstevnatého závoje, jímž Slunce nebo Měsíc jsou vidět jako modře zbarvené.Chyba v textu?Oblaky ze sopečných výbuchů
Oblaky, které vznikají při vulkanických erupcích, vypadají jako kupovité oblaky mimořádně silně vyvinuté s rychle rostoucími výběžky. Mohou se ve velkých výškách rozšířit nad rozsáhlé oblasti; obloha přitom nabývá zvláštního charakteristického zbarvení, které trvá několik týdnů.Oblaky vzniklé ze sopečných výbuchů jsou složeny hlavně z prachu nebo jiných pevných částeček různých velikostí, avšak některé části těchto oblaků mohou být složeny převážně z vodních kapiček, takže někdy mohou být i zdrojem srážek.Chyba v textu?
Úvod
Pozorování oblaků začínáme určením všech oblaků, které jsou v době pozorování na obloze, podle druhů, tvarů atd. Potom určujeme - buď odhadem, nebo měřením - množství oblačnosti a výšku oblaků.Je nutné zdůraznit, že pro správné určení oblaků je bezpodmínečně nutné soustavně a co možná trvale pozorovat celkový vzhled oblohy a vývoj oblaků. Pozorovatel pak může snáze identifikovat oblaky i v nesnadných případech, protože zná vývoj a měl možnost pozorovat oblaky již ve stadiu, kdy jejich určení a zařazení nebylo ještě spojeno s obtížemi a pochybnostmi. Kromě toho některé šifry kódů CL, CM a CH (viz dále) přímo vyžadují informaci o tendenci vývoje oblaků. Pozorovatel by např. nemohl rozhodnout o použití šifer CL = 4 nebo CL = 5, kdyby nesledoval vývoj vzhledu oblohy i mezi pozorovacími termíny.
Trvalé sledování oblačnosti je velmi užitečné také v případech, kdy se oblaky vyskytují v několika vrstvách a spodní vrstvy znemožňují určení a zařazení oblaků vyšších. Při vzájemném pohybu oblaků se občas otevře pohled na vyšší vrstvy a pozorovatel, který oblohu stále sleduje, má možnost nejen všechny oblaky správně určit, ale také odhadnout jejich množství i výšku.
Doporučuje se užívat při pozorování oblohy ve dne brýlí s polarizačními nebo s červenými nebo tmavožlutými skly, je vhodné, mají-li brýle neprůsvitné postranní chrániče. Je také možné pozorovat oblaky v odraženém světle pomocí černého zrcátka.Chyba v textu?
Určování oblaků
Určování oblaků se provádí především podle definic a popisů uvedených v kap. II/2, II/3 a II/4, a srovnáním s vyobrazeními v tomto atlasu.Často může být při určování druhu oblaků užitečná znalost výšky, může nám to v pochybných případech pomoci tím, že se při identifikaci rozhodneme pro druh, který se v dané výšce obvykle vyskytuje.
Významným ukazatelem při určování oblaků jsou také meteory. Výskyt některých hydrometeorů může být rozhodujícím pro zařazení oblaku do určitého druhu.Chyba v textu?
Výška oblaků
Pozorovatel má vždy určit výšku základny oblaku nad místem pozorování. Určování výšky oblaku se má provádět, pokud je to možné, raději měřením než odhadem.Na letištích je třeba vyžadovat a v největší míře využívat hlášení pilotů letadel o výšce oblaků; těmito informacemi je nutno prověřovat údaje meteorologické stanice získané vlastním měřením nebo odhadem.
Je-li pozorovatel na stanici odkázán na určování výšky oblaků pouhým odhadem, určí především druh oblaku; i když se výška určitého druhu oblaku může pohybovat v dosti širokých mezích, přece jen průměrná výška dotyčného druhu je dobrým vodítkem a pozorovatel může podle celkového vzhledu oblaku usoudit, jaká je přibližně jeho skutečná výška. Jsou-li v okolí stanice hory nebo kopce, určuje pozorovatel přesnou výšku oblaků, pokud jejich základna je nižší než vrcholy kopců, přesně podle známých výšek orientačních bodů na svazích.
Hrubou představu o výšce oblaků si může pozorovatel učinit také pozorováním rychlosti větru při zemi a zdánlivé rychlosti oblaků. Při velké zdánlivé rychlosti oblaků a malé nebo mírné rychlosti větru při zemi je základna oblaků rozhodně nižší než v opačném případě.Chyba v textu?
Celková a dílčí oblačnost
Celkovou oblačností se rozumí poměrná část oblohy zakrytá soustavou všech viditelných oblaků.Dílčí oblačnost se vztahuje jen na určité oblaky nebo na určitý soubor oblaků a znamená poměrnou část oblohy, kterou tyto oblaky zaujímají (např. nízké oblaky, význačné oblaky aj.). Určení dílčí oblačnosti činí někdy potíže, jestliže některé z oblaků jsou jen částečně viditelné nebo jsou občas úplně zakryté. To bývá v případech, kdy se oblaky vyskytují v různých hladinách. Aby pozorovatel mohl co možná nejsprávněji odhadnout množství příslušných oblaků, musí pozorovat oblohu delší dobu až následkem vzájemného pohybu jednotlivých oblaků nebo vrstev oblaků se mu objeví sledované oblaky dříve neviditelné (zakryté). Provádíme-li takto určování dílčí oblačnosti pro různé soubory oblaků, pak se může stát, že součet dílčích oblačností bude větší než oblačnost celková.
Je třeba si uvědomit, že vlivem perspektivy nemůže pozorovatel vidět ve větší vzdálenosti, zejména při obzoru, mezery mezi oblaky. Proto při určování množství oblačnosti přihlíží jen k těm mezerám mezi oblaky, které ze svého stanoviště vidí.
Pozorování oblačnosti (celkové i dílčí) se provádí z místa na volném prostranství, odkud je vidět celou oblohu. Jestliže vlivem překážek (hory, mlha, kouř, atd.) není vidět celou oblohu, určuje se oblačnost jako poměrná část jen viditelné části oblohy s oblaky. Pouze v případě, že část oblohy není vidět pro srážky, považuje se tato část za zcela pokrytou oblaky, z nichž padají srážky.Chyba v textu?
Pozorování v noci
V noci pozorujeme oblohu z temného místa, dostatečně vzdáleného od světelných zdrojů, zejména při zakaleném ovzduší. Pozorovatel nesmí provádět pozorování oblaků ihned, jak přijde ze světla na měrné stanoviště, nýbrž musí s pozorováním počkat, až jeho zrak přivykne tmě.Za měsíčních nocí, kdy svítí aspoň čtvrtina měsíčního kotouče, je možno určovat oblaky i celkovou a dílčí oblačnost většinou stejně snadno jako ve dne. Při fázích s menší svítící plochou Měsíce než ¼ může být obtížné identifikovat oblaky ve větší úhlové vzdálenosti od Měsíce, i když na jejich existenci a množství je možné usuzovat podle zakrytí hvězd. Ještě větší potíže nastávají za bezměsíční noci; v tom případě je možné odhadnout jen celkovou oblačnost. Pozorovatel má vždy přímé pozorování oblohy doplnit záznamem o výskytu meteorů (déšť, sníh, mrholení, kroupy, bouřka, hřmění) a záznamem o měření základny oblaků světlometem. Při určování pokrytí oblohy oblaky v noci je třeba si uvědomit jednak, že jasnější planety a hvězdy 1. velikosti jsou viditelné i při zatažení oblohy oblaky druhu Cirrus, Cirrostratus a Cirrocumulus, jednak že v blízkosti obzoru mohou být hvězdy neviditelné i při pouhém zákalu.Chyba v textu?
Pozorování na horských stanicích
Je-li základna oblaků nad úrovní stanice, je způsob pozorování oblaků na stanicích v horách týž jako na stanicích v rovinách; v horském terénu může pozorovatel, dokonce s větší přesností, snadněji odhadnout výšky oblaků pomocí orientačních bodů známých výšek v okolních horách.Oblaky pozorované pod úrovní stanice je třeba uvádět odděleně. Pozorovatel má popsat vzhled povrchu oblaku, zejména uvést jeho zvláštnosti, např. je-li rovný nebo zvlněný, pronikají-li povrchem oblaku vyvíjející se Cumuly.
Při určování oblačnosti (množství oblaků) pod úrovní stanice se místa, kde z oblaků vyčnívají vrcholy hor, považují za zakryté oblaky.Chyba v textu?
Úvod
Kódy CL, CM a CH se užívají v meteorologických hlášeních jako nejstručnější forma popisu vzhledu oblohy. Kód CL se užívá pro oblaky druhu Stratocumulus, Stratus, Cumulus a Cumulonimbus, kód CM pro druhy Altocumulus, Altostratus a Nimbostratus a kód CH pro oblaky druhu Cirrus, Cirrocumulus a Cirrostratus.Pro každý z kódů CL, CM a CH jsou dále uvedeny podrobné „specifikace"; z nich je vidět, že při správném šifrování nejde jen o určení druhů, tvarů a odrůd oblaků na obloze, ale že je třeba vyjádřit vzhled oblohy jako celku a přihlížet i k vývoji oblaků. Tvar synoptického hlášení dovoluje použít pro popis oblohy jen jediné šifry každého z kódů CL, CM, CH. Přitom nezřídka se na obloze vyskytují oblaky, které podle specifikace lze vyjádřit dvěma nebo i více šiframi. Proto byly stanoveny určité zásady, kterým šifrám se má v takovém případe dávat přednost.Chyba v textu?
Všeobecné pokyny pro šifrování
K usnadnění správné volby šifry kódu slouží pro každý kód příslušné „šifrovací schéma". Šifrovací schémata udávají přednostní pořadí jednotlivých šifer kódu; platí pravidlo, že kterékoli šifry kódu se může použít jen v případe, že nelze použít žádné z šifer, které jsou v šifrovacím schématu před uvažovanou šifrou; šifry za uvažovanou šifrou se neberou v úvahu, i když jsou na obloze oblaky odpovídající těmto šifrám.Není-li na obloze žádný z oblaků příslušného kódu (CL, CM, CH), použije se šifra „0". Není-li oblaky vidět pro tmu, mlhu, prachovou vichřici apod., použije se šifra „/". Šifra „/" se použije také v případech, kdy nižší vrstva souvislých oblaků nedovoluje identifikovat oblaky vyšších hladin (CM, CH).Chyba v textu?
Šifrovací schémata - popis a návod k použití
Šifrovací schémata obsahují schematické obrazy oblaků odpovídající jednotlivým šifrám příslušného kódu; nejpodstatnější jsou však v těchto schématech orámované texty, obsahující stručná zásadní kritéria, a šipky, které ukazují postup od rámečku k rámečku, až skončí u určitého oblaku a příslušné šifry kódu.Postupuje se takto:
a) Vyjdeme z prvního rámečku nahoře uprostřed, kde jsou uvedeny druhy oblaků příslušného kódu a sledujeme jednu ze šipek, které z něho vycházejí.
b) Takto procházíme od jednoho rámečku k druhému tak dlouho, pokud kritéria v rámečcích odpovídají pozorovanému vzhledu oblohy.
c) Jakmile dojdeme k rámečku, jehož kritérium již neodpovídá pozorovanému vzhledu oblohy, vrátíme se k předcházejícímu a odtud sledujeme druhou šipku.
d) Vede-li tato šipka opět k rámečku s kritériem, postupujeme zase podle b) a c); končí-li šipka u schematického obrázku oblaku, pak číslice vpravo nahoře je správnou šifrou kódu, kterou užijeme v hlášení.
e) Jestliže od posledního rámečku s kritériem odpovídajícím danému stavu oblohy vede více šipek k jednotlivým schematickým obrázkům oblaků, rozhodneme o šifře podle kritérií uvedených u jednotlivých obrázků; v případě, že by několik schematických obrázků, resp. jejich stručné charakteristiky, odpovídaly pozorovanému vzhledu oblohy, pak rozhodneme o správné šifře podle podrobného „Návodu pro šifrování", který následuje za každou tabulkou specifikací kódů CL,CM a CH.
Chyba v textu?
Komentáře ke specifikacím kódů
„Specifikace kódů" jsou uvedeny ve zhuštěné formě - jako definice. Pro bližší vysvětlení jednotlivých šifer jsou pro jednotlivé specifikace podrobněji popsány příslušné oblaky a stav oblohy v „komentářích" ke každé kódové skupině.Chyba v textu?Specifikace kódu CL
| CL = 0 | Žádné oblaky CL (Stratocumulus, Stratus, Cumulus, Cumulonimbus) |
| CL = 1 |
Cumulus humilis nebo Cumulus fractus nebo obojí, nikoliv však Cumulus fractus špatného počasí, který se šifruje CL = 7. Zploštělé oblaky druhu Cumulus malého vertikálního rozsahu, popřípadě s roztřepenými okraji, nebo jen útržky oblaků druhu Cumulus |
| CL = 2 |
Cumulus mediocris nebo Cumulus congestus, buď samostatně, nebo současně s jinými oblaky druhu Cumulus (humilis nebo fractus) nebo s druhem Stratocumulus ve stejné hladině. Oblaky druhu Cumulus jsou středního nebo většího vertikálního rozsahu, mají vesměs výběžky v podobě kupolí nebo věží |
| CL = 3 |
Cumulonimbus calvus, buď samotný, nebo současně s oblaky druhu Cumulus, Stratocumulus nebo Stratus. Vrcholy Cumulonimbu pozbyly - aspoň z části - ostrých obrysů. Nemají však ani zřetelně vláknitou strukturu ani podobu kovadliny |
| CL = 4 |
Stratocumulus cumulogentitus Stratocumulus vzniklý rozšířením oblaků druhu Cumulus ve vrstvu. Častou jsou ještě rozeznatelné Cumuly |
| CL = 5 |
Stratocumulus jiný než cumulogenitus Stratocumulus, který vznikl jinak než z oblaků druhu Culumulus |
| CL = 6 |
Stratus nebulosus nebo Stratus fractus nebo obojí, nikoliv však Stratus fractus špatného počasí, který se šifruje CL = 7 Stratus ve víceméně souvislé vrstvě nebo větších plochách nebo v podobě útržků nebo roztrhaných cárů |
| CL = 7 |
Stratus fractus nebo Cumulus fractus špatného počasí, nebo obojí, popřípadě pannus, obvykle pod vrstvou Altostratu nebo Nimbostratu Roztrhané oblaky špatného počasí, vyskytují se obvykle za srážek nebo krátce před nimi nebo po nich |
| CL = 8 | Cumulus a Stratocumulus, který nevznikl z Cumulů, přičemž Stratocumulus leží v jiné hladině než Cumulus |
| CL = 9 |
Cumulonimbus capillatus, často s kovadlinou, buď samotný nebo zároveň též Cumulonimbus calvus, Cumulus, Stratocumulus, Stratus nebo pannus. Horní část Cumulonimbu je zřetelně vláknitá, vzhledu Cirrů, často v podobě kovadliny |
| CL = / | Oblaky CL nelze rozeznat vlivem tmy, mlhy nebo jiných jevů |
Návod pro šifrování oblaků CL
| Na obloze je Cumulonimbus buď samotný, nebo s jinými CL oblaky: | |
| CL = 9 | Jestliže horní část aspoň jednoho z oblaků druhu Cumulonimbus je zřetelně vláknitá nebo žebrovitá |
| CL = 3 | Není-li horní část žádného Cumulonimbu zřetelně vláknitá nebo žebrovaná |
| Na obloze není žádný Cumulonimbus | |
| CL = 4 | Jestliže je na obloze Stratocumulus, který vznikl z Cumulů jejich rozšířením ve vrstvu |
| CL = 8 | Jestliže nejsou podmínky pro použití cifry CL = 4 a jsou-li na obloze Cumuly a Stratocumuly, které mají základny v různých hladinách |
| CL = 2 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CL = 4 nebo CL = 8 a vyskytují se Cumuly středního nebo velkého vertikálního rozsahu |
| CL = 1 | Jestliže nejsou podmínky pro použítí šifer CL = 4, 8, 2 a jestliže mezi oblaky převládají ploché oblaky druhu Cumulus malého vertikálního rozsahu nebo fractocumuly |
| CL = 5 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CL = 4, 8, 2 a převládá mezi oblaky CL Stratocumulus, který nevznikl z Cumulů |
| CL = 6 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CL = 4, 8, 2 a převládá mezi oblaky CL Stratus v plochách nebo vrstvách více či méně souvislých nebo ve tvaru útržků nebo roztrhaných cárů |
| CL = 7 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CL = 4, 8, 2 a převládá-li mezi oblaky CL pannus nebo roztrhané oblaky špatného počasí |
Komentář ke specifikacím kódu CL
| CL = 0 | Na obloze se nevyskytuje ani Stratocumulus, ani Stratus, ani Cumulus, ani Cumulonimbus |
| CL = 1 |
Cumuly malého vertikálního rozsahu, plochého vzezření, nebo roztrhané Cumuly, nebo obojí, nikoli však roztrhané Cumuly špatného počasí. Šifrou CL = 1 se vyjadřují tyto oblaky: a) Cumuly v počátečním stadiu jejich vývoje nebo v posledním stadiu jejich rozpouštění. b) Cumuly sice vyvinuté, ale roztrhané silným větrem nebo turbulencí; tyto roztrhané Cumuly jsou zřetelně navzájem odděleny a bývají obvykle bílé. (Rozdíl mezi těmito oblaky a roztrhanými oblaky špatného počasí je uveden v komentáři k šifře Cl = 7) c) Cumuly dobře vyvinuté s ostře ohraničenou horizontální základnou; tyto Cumuly vypadají jakoby zploštělé nebo splasklé nebo mohou mít horní část se zaoblenými vrcholy, nikdy však vzhledu květáku. |
| CL = 2 |
Cumuly středního nebo velkého vertikálního rozsahu, obvykle s výběžky v podobě kupolí nebo věží, mohou být doprovázeny i jinými Cumuly nebo Stratocumulem, přičemž všechny mají základny v téže hladině. Šifra CL = 2 vyjadřuje Cumuly, které jsou většinou středně nebo silně vyvinuté, které se vzdouvají a tvoří oblačné výběžky. Při čerstvém nebo silném větru mohou mít nepravidelnou základnu a místy mohou být roztrhané. Ve středních zeměpisných šířkách mívají za teplých dnů se sklonem k bouřkám přesně ohraničenou základnu a vrchní část rozvitou do podoby květáku; někdy mají podobu věží, někdy vzhled kypící hmoty. Také v nižších zeměpisných šířkách se často vyskytují (v oblasti pasátů). Silně vyvinuté Cumuly mohou být někdy zdrojem srážek ve tvaru přeháněk . |
| CL = 3 |
Cumulonimby, jejichž vrcholy pozbyly - aspoň místy - zřetelné obrysy, ale nejsou ani typicky vláknité ani nemají podobu kovadliny; současné se mohou vyskytnout i jiné Cumuly nebo Stratocumulus nebo Stratus. Šifře CL = 3 odpovídají Cumulonimby, které jsou na přechodu od silně vyvinutých Cumulů ke Cumulonimbům, jejichž horní část je zřetelně vláknitá nebo žebrovitá. Od silně vyvinutých Cumulů se liší tím, že jejich ostré obrysy a květákový vzhled jsou aspoň místy rozmazané, a od plně vyvinutých Cumulonimbu se liší tím, že ještě nejsou v horní části zřetelně vláknité ani žebrovité a že se jejich vrcholy ještě nerozvinuly do podoby kovadliny nebo chocholu |
| CL = 4 |
Stratocumulus, který vznikl rozšířením Cumulů; současně se mohou vyskytovat i Cumuly. Šifrou Cl = 4 se označuje Stratocumulus, který vznikl tím, že Cumuly byly při svém vertikálním vývoji zbrzděny vrstvou stabilního vzduchu a rozšířily se horizontálně. Je-li brzdicí vrstva velmi stabilní, zastaví se vertikální pohyby vůbec a celá oblačná hmota se rozlije do šířky. Někdy však nemusí stabilní vrstva úplně zastavit vertikální pohyby; pak se Cumuly rozprostřou jen částečně do šířky a jejich vertikální vývoj pokračuje - aspoň místy - nad stabilní vrstvu. Proto můžeme tento Stratocumulus pozorovat v libovolné hladině mezi základnou a vrcholem Cumulů. Pozorovatel musí umět rozlišit tento typ Stratocumulů od typu, který nevzniká z Cumulů, ale kterým Cumuly pronikají. Pozorovatel si musí ověřit, že jde skutečně o přeměnu Cumulu ve Stratocumulus, že Cumulus se postupně začíná rozšiřovat, jak se blíží brzdicí vrstvě. U Stratocumulů, který již dříve existoval a kterým pronikl nebo proniká Cumulus, nepozorujeme nikdy rozšiřování Cumulů v hladině vrstvy Stratocumulů, naopak můžeme pozorovat, že v místech pronikání Cumulů Stratocumulus slábne, nebo se kolem Cumulů dokonce vytváří bezoblačný prstenec. Šifře Cl = 4 odpovídá také Stratocumulus, který se vytvořil při silném střihu větru rozšířením horních částí Cumulů. Šifrou Cl = 4 se vyjadřuje i Stratocumulus, který často pozorujeme k večeru, když ustává konvekce a když se následkem toho Cumuly zplošťují a spojují ve vrstvy. |
| CL = 5 |
Stratocumulus, který nevznikl rozšířením Cumulů. Šifra CL = 5 charakterizuje Stratocumulus, který se skládá z šedých nebo bělavých oblačných polí nebo vrstev s tmavšími místy; vyskytuje se v jedné nebo několika vrstvách. Změny větru s výškou nebo turbulence mohou dát Stratocumulům místy roztrhaný vzhled. Ze Stratocumulů mohou vypadávat srážky, ale jejich intenzita je vždy velmi slabá. |
| CL = 6 |
Stratus ve více nebo méně souvislé vrstvě nebo větších plochách nebo ve tvaru útržků nebo roztrhaných cárů, nikoliv však Stratus špatného počasí. Šifrou CL = 6 se vyjadřuje Stratus vyskytující se obvykle v jediné vrstvě s poměrně jednotvárnou základnou; bývá obyčejně šedý, někdy až tmavý nebo dokonce hrozivého vzezření; ve stadiu vzniku nebo rozpadání mívá podobu roztrhaných chuchvalců nebo cárů. Pozorujeme-li útržky Stratu pod souvislou vrstvou Stratu, pak zjistíme, že se buď spojují s vrstvou - jestliže houstne - nebo se odtrhují od vrstvy, jestliže je v rozpadu. Rozdíly mezi útržky Stratu, které šifrujeme CL = 6 a roztrhanými oblaky špatného počasí (pannus) jsou uvedeny v komentáři ke specifikaci CL = 7. |
| CL = 7 |
Stratus fractus špatného počasí nebo Cumulus fractus špatného počasí nebo obojí (pannus), obvykle pod vrstvou Altostratu nebo Nimbostratu. Roztrhané cáry Stratu špatného počasí a roztrhané Cumuly, nebo obojí (pannus) se vyskytují nejčastěji pod Altostratem, jehož základna se snižuje, nebo pod Nimbostratem. Obvykle jich rychle přibývá až se spojí ve více méně souvislou vrstvu. Oblaky pannus se na světlejším šedém pozadí základní oblačné vrstvy, která je nad nimi a kterou je vidět mezerami, zdají temné nebo tmavošedé. Roztrhané cáry Stratu špatného počasí a roztrhané Cumuly špatného počasí se často vyskytují také pod základnou Cumulonimbu nebo Cumulu, z něhož padají srážky. Pozorovatel musí věnovat největší pozornost, aby správně rozlišil oblaky specifikace CL = 6 od oblaků specifikace CL = 7 a od roztrhaných Cumulů CL = 1. Pokrývají-li oblaky pannus celou oblohu, rozeznají se od Stratu CL = 6 podle toho, že jejich základna je nepravidelná, roztrhaná. Roztrhané oblaky Stratus specifikace CL = 7 se vyskytují vždy v souvislosti s oblaky jiného druhu; jsou všeobecně četné, na světle šedém pozadí nad nimi ležící vrstvy se zdají temné nebo tmavošedé, pohybují se značnou rychlostí a jejich tvar se rychle mění. Obvykle se při nich vyskytují srážky. Roztrhané oblaky Stratus specifikace CL = 6 se mohou vyskytovat samostatně; v tom případě se ve směru proti Slunci jeví jako šedé, po Slunci jako bílé. Roztrhanému stratu specifikace CL = 7 se podobají jen v případě, že je pozorujeme proti pozadí jiných oblaků, např. souvislé vrstvy Stratu; z těchto oblaků však nikdy nepadají srážky. Roztrhané Cumuly specifikace CL = 7 se vyskytují vždy v souvislosti s oblaky jiného druhu. Jsou poměrně četné a na světlejším pozadí základny výše ležících oblaků se zdají temné nebo tmavošedé. Jejich výskyt je většinou doprovázen srážkami. Roztrhané Cumuly specifikace CL = 1 se vyskytují nejčastěji osamocené, zřetelně od sebe oddělené. Charakteristická je pro ně bílá barva: jsou oslnivě bílé, pozorujeme-li je po Slunci, při pozorování proti Slunci mají vlastní stín. Tyto oblaky se vyskytují nejčastěji, když v hladině Cumulů vane dosti silný a turbulentní vítr. |
| CL = 8 |
Cumulus zároveň se Stratocumulem, který však nevznikl rozšířením Cumulů; základna Cumulů je v jiné výšce než vrstva Stratocumulů. Šifry CL = 8 se užije, jestliže se tvoří Cumuly pod vrstvou nebo plochou Stratocumulů, který nevznikl rozšířením Cumulů. Cumuly mohou vnikat více nebo méně hluboko do Stratocumulů nebo jej dokonce prorůstat; nesmějí se však rozrůstat do šířky, aby vznikl Stratocumulus. Šifry CL = 8 se rovněž užije, pozorujeme-li Cumuly nad vrstvou Stratocumulů. |
| CL = 9 |
Cumulonimbus, jehož horní část je zřetelně vláknitá, často má podobu kovadliny; současně se mohou, ale nemusí, vyskytovat Cumulonimby bez kovadliny a bez vláknité horní části, nebo Cumuly, Stratocumuly, Stratus nebo pannus. Cumulonimbus specifikace CL = 9 vzniká vývojem z Cumulonimbu CL = 3. Liší se od něho jiným vzhledem horní části, která má strukturu vyloženě vláknitou nebo žebrovitou a podobu kovadliny, chocholu nebo obrovské kštice. Šifry CL = 9 použijeme i v tom případě, nevidíme-li sice horní vláknitou nebo žebrovitou část oblaku, protože je nad námi nebo že je zakryta jinými oblaky, ale jsme-li o její existenci přesvědčeni na základě soustavného pozorování předchozího vývoje oblaků. Někdy se stává, že jedinými příznaky existence Cumulonimbu je výskyt blesku, hřmění nebo krup; v takovém případě je mezinárodní dohodou předepsáno šifrovat CL = 9. |
| CL = / | Oblaky druhu Stratocumulus, Stratus, Cumulus a Cumulonimbus nejsou vidět pro tmu nebo mlhu, prachovou nebo pískovou vichřici nebo pro jiné podobné jevy. |
Specifikace kódu CM
| CM = 0 | Žádné oblaky CM (Altocumulus, Altostratus, Nimbostratus) |
| CM = 1 |
Altostratus translucidus Vrstva Altostratu, jehož převážná část je poloprůsvitná, takže Slunce nebo Měsíc jsou za oblakem rozeznatelné jako za matným sklem |
| CM = 2 |
Altostratus opacus nebo Nimbostratus Vrstva Altostratu, jehož převážná část je tak hustá, že úplně zastírá Slunce nebo Měsíc, nebo Nimbostratus |
| CM = 3 |
Altocumulus translucidus v jedné hladině Vrstva Altocumulu, jehož převážná část je poloprůsvitná. Jednotlivé části oblaku jsou jen málo proměnlivé a jsou vždy v jedné hladině |
| CM = 4 |
Altocumulus translucidus v plochách (často lenticularis), v jedné nebo více hladinách, neustále měnící svůj vzhled. Plochy Altocumulu, často ve tvaru čoček nebo ryb, v jedné nebo několika hladinách, převážně poloprůsvitné, jednotlivé části oblaků neustále mění svůj vzhled. |
| CM = 5 |
Altocumulus translucidus ve svazcích, nebo Altocumulus translucidus nebo Altocumulus opacus v jedné nebo několika vrstvách. Oblaky postupně zahalují oblohu a vcelku houstnou. Poloprůsvitný Altocumulus ve svazcích, nebo jedna nebo více poloprůsvitného nebo hustého Altocumulu, který postupně přibývá a houstne |
| CM = 6 |
Altocumulus cumulogenitus nebo Altocumulus cumulonimbogenitus Altocumulus, který vznikl z Cumulů nebo Cumulonimbů rozšířením ve vrstvu |
| CM = 7 |
Altocumulus translucidus nebo Altocumulus opacus ve dvou nebo více vrstvách, nebo Altocumulus opacus v jedné vrstvě a nepřibývající, nebo Altocumulus a Altostratus nebo Nimbostratus Nepřibývající průsvitný nebo hustý Altocumulus ve dvou nebo více vrstvách, nebo nepřibývající, neprůsvitný Altocumulus v jedné vrstvě, nebo Altocumulus současně s Altostratem nebo Nimbostratem |
| CM = 8 |
Altocumulus castellanus nebo Altocumulus floccus Altocumulus ve tvaru narůstajících věžiček nebo cimbuří nebo ve tvaru chomáčků nebo vloček |
| CM = 9 |
Altocumulus ve více hladinách vytvářející chaotický vzhled Jestliže vzhled je chaotický |
| CM = / | Oblaky CM neviditelné pro tmu, mlhu, prachovou nebo písečnou vichřici nebo pro jiné podobné jevy nebo také pro zatažení oblohy souvislou vrstvou oblaky nízkého patra |
Návod pro šifrování oblaků CM
| Na obloze je Altocumulus buď současně s Altostratem nebo Nimbostratem nebo bez Altostratu nebo Nimbostrtau | |
| CM = 9 | Jestliže vzhled oblohy je chaotický |
| CM = 8 | Jestliže nejsou podmínky pro užití CM = 9 a lze pozorovat Altocumulus vyrůstající do podoby věžiček nebo cimbuří, nebo Altocumulus v podobě kupovitých chomáčků nebo vloček |
| CM = 7 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9 a CM = 8 a na obloze je současně s Altocumulem také Altostratus nebo Nimbostratus |
| Na obloze je Altocumulus, ale žádný Altostratus nebo Nimbostratus | |
| CM = 6 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8 a 7 a na obloze je Altocumulus, který vznikl z Cumulů nebo Cumulonimbů |
| CM = 5 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8, 7 a 6 a jestliže vrstva Altocumulu postupně zahaluje oblohu |
| CM = 4 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8, 7, 6 a 5 a Altocumulus mění svůj vzhled |
| CM = 7 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8, 6, 5 a 4 a jestliže lze pozorovat Altocumulus ve dvou nebo více hladinách |
| CM = 7 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8, 6, 5 a 4 a jestliže lze pozorovat Altocumulus v jedné hladině a je převážně neprůsvitný |
| CM = 3 | Jestliže nejsou podmínky pro užití šifry CM = 9, 8, 6, 5 a 4 a jestliže je možné pozorovat Altocumulus v jedné hladině a je převážně průsvitný |
| Na obloze není žádný Altocumulus | |
| CM = 2 | Jestliže lze pozorovat Nimbostratus nebo pokud je převážná část vrstvy Altostratu neprůsvitná |
| CM = 1 | Jestliže se nevyskytuje Nimbostratus a lze pozorovat Altostratus, jehož převážná část je poloprůsvitná |
Komentář ke specifikacím kódu CM
| CM = 0 | Na obloze není žádný Altocumulus ani Altostratus ani Nimbostratus. |
| CM = 1 |
Altostratus, jehož převážná část je průsvitná. Slunce nebo Měsíc jsou za oblakem rozeznatelné jako za matným sklem Šifra CM = 1 označuje Altostratus, který je většinou dostatečně průsvitný, aby bylo možno rozeznat polohu nebeských těles, která jsou jím zakryta; je barvy šedavé nebo modravé. Vzniká obvykle postupným houstnutím závoje Cirrostratu. Někdy se může vytvořit - zejména v tropických oblastech - rozšířením střední nebo horní části Cumulonimbu. |
| CM = 2 |
Altostratus, jehož převážná část je tak hustá, že úplné zakrývá Slunce nebo Měsíc, nebo Nimbostratus. Altostratus odpovídající šifře CM = 2 má tmavší zbarvení (šedé nebo šedomodré) než Altostratus odpovídající šifře CM = 1; převážná část vrstvy je tak hustá, že úplně zakrývá Slunce nebo Měsíc. Může se vyskytovat v několika vrstvách. Hustý Altostratus vzniká buď zhoustnutím poloprůsvitného Altostratu nebo spojením a zhoustnutím částí ploch nebo vrstvy Altocumulu, nebo spojením a zhoustnutím částí Cumulonimbu, nebo zřídnutím Nimbostratu, nebo horizontálním rozšířením hustých Cirrů. Nimbostratus, který se rovněž vyjadřuje šifrou CM = 2, je ještě hustší a tmavší než hustý Altostratus; jeho základna je poměrně nízko nad zemí, je vždy neostře ohraničená a má jakoby „mokré" vzezření. Nimbostratus se obvykle vyvíjí z hustého Altostratu, nebo spojením a zhoustnutím částí ploch nebo vrstvy Altocumulu nebo Stratocumulů; může také vzniknout z Cumulonimbu. |
| CM = 3 |
Altocumulus, jehož převážná část je průsvitná, jednotlivé části oblaku jsou jen málo proměnlivé a jsou vždy v jedné hladině. Šifrou CM = 3 se vyjadřuje buď skupina nebo plocha Altocumulů nebo vrstva Altocumulů, ležící v jedné hladině. Jednotlivé části oblaku nejsou ani příliš velké, ani tmavé; jejich tvar se vcelku nemění nebo jen sotva znatelně. Altocumulus šifrovaný CM = 3 nikdy nezatahuje postupně oblohu. Na obloze se mohou vyskytovat skupiny nebo plochy Altocumulu rozličné hustoty; šifra CM = 3 se může použít jen v tom případě, jestliže převážná většina je průsvitná. |
| CM = 4 |
Altocumulus ve skupinách (často ve tvaru čoček nebo ryb); jeho převážná část je poloprůsvitná, leží v jedné nebo několika hladinách, jednotlivé části oblaků neustále mění svůj vzhled. Šifrou CM = 4 se vyjadřuje Altocumulus ve skupinách s nepravidelně uspořádanými částmi oblaku, jejichž tvar se neustále mění; na některém místě se rozpouštějí a jinde se tvoří. V důsledku poměrně malé rozlohy a značné proměnlivosti jsou tyto oblaky většinou spíše průsvitné než husté. Skupiny oblaků jako celek mají podobu velikých čoček a mohou se vyskytovat v jedné i více hladinách. Nikdy jich nepřibývá tak, aby postupně zahalovaly oblohu. Šifry CM = 4 se užívá také pro oblaky zdánlivě bez pohybu, které se vyskytují buď jednotlivě, nebo ve skupinách a které mají tvar hladkých čoček; můžeme je pozorovat často v kopcovité nebo hornaté krajině |
| CM = 5 |
Altocumulus ve svazcích nebo Altocumulus v jedné nebo několika souvislých vrstvách (průsvitných nebo hustých), který postupně zahaluje oblohu a vcelku houstne. Šifrou CM = 5 označujeme zásadně oblak, kterého přibývá a který postupně zahaluje oblohu. To znamená, že se na obloze vyskytuje oblak, který postupuje od horizontu směrem k zenitu a postupně zvětšuje pokrytí oblohy (oblačnost); přední okraj tohoto oblačného systému část překračuje zenit a může dospět až k horizontu na protilehlé straně. Aby bylo možné použít šifru CM = 5, je nutné, aby se oblačný systém rozprostíral až k horizontu v místě, kde se původně objevil a aby v tomto směru byl nejhustší. Hlavní část systému pozůstává z jedné nebo několika vrstev, které jsou buď úplně, nebo částečně průsvitné nebo husté. Přední část oblačného systému se skládá z malých oblačných elementů průsvitného Altocumulu, které se často rozpouštějí, a proto mají roztřepené okraje; mívají obvykle podobu válců nebo svazků, situovaných obvykle v jedné hladině; přední část systému může zahalit velkou část oblohy. Šifry CM = 5 již nelze použít, jestliže se oblačný systém rozšířil tak, že dosáhl protilehlého místa na horizontu nebo jestliže přední okraj systému přestal postupovat. |
| CM = 6 |
Altocumulus, který vznikl z Cumulů nebo Cumulonimbů. Šifrou CM = 6 se označuje Altocumulus, vzniklý rozšířením vrcholů Cumulů, které při svém vertikálním vývoji narazily na termicky stabilní vrstvu vzduchu. Někdy však stabilní vrstva nezastaví docela vertikální vývoj Cumulů; v takovém případě pak Cumuly po dočasném rozšíření v Altocumulus pokračují aspoň místy ve svém vertikálním vývoji nad stabilní vrstvou. Proto bývají někdy Altocumuly doprovázeny silně vyvinutými Cumuly. Proces rozšiřování Cumulů a jejich přeměna v Altocumuly způsobuje, že tento typ Altocumulu se vyskytuje ve skupinách. V počátečním stadiu vývoje jsou tyto skupiny složeny z poměrně velkých tmavých oblačných elementů, jsou dosti husté a neprůsvitné a jejich základna je zvlněná nebo zbrázděná. V pozdějším stadiu vývoje se skupiny Altocumulu stávají tenčími a tenčími až se konečně oblak rozpadne v jednotlivé samostatné oblačné části. Často můžeme pozorovat na obloze současně několik skupin Altocumulů v různém stadiu vývoje. Pozorujeme-li Altocumulus vzniklý rozšířením Cumulů ze strany, má kupovitý vzhled, zejména v okrajových částech. Je třeba pozorně dbát, aby se tento Altocumulus nezaměnil s Altocumulem CM = 8, který se vyznačuje vertikálními výběžky ve tvaru věží nebo cimbuří. Altocumulus vzniklý rozšířením Cumulů se rovněž nesmí zaměnit s kovadlinou Cumulonimbu, nebo s hustým Cirrem pocházejícím z horní části Cumulonimbu; oba tyto oblaky se totiž podobají Altocumulu tím, že mají nerovnou spodní hranici, z níž vybíhají směrem dolů oblačné vlnovité výběžky (mamma). Altocumulus však nemá nikdy vláknitou strukturu a nikdy není tak hedvábné lesklý jako hustý Cirrus nebo kovadlina Cumulonimbu. Altocumuly, které doprovázejí Cumulonimby, se rovněž šifrují CM = 6. |
| CM = 7 |
Altocumulus ve dvou nebo více vrstvách, obvykle místy tmavý, nepřibývající tak, aby postupně zahaloval oblohu; nebo: vrstva hustého Altocumulu, které nepřibývá a která nezatahuje postupně oblohu; nebo Altocumulus společně s Altostratem nebo Nimbostratem. Šifra CM = 7 se užívá: a) pro Altocumuly ve skupinách, ve větších plochách nebo ve vrstvách, které jsou ve více hladinách; mohou být poloprůsvitné nebo husté. Jednotlivé části oblaku nemění podstatně svůj vzhled a oblak nezahaluje postupně oblohu, b) pro Altocumuly ve skupinách ve větších plochách nebo ve vrstvě, které jsou v jedné hladině; tyto oblaky jsou převážně husté, neprůsvitné. Jednotlivé části oblaku nemění podstatně svůj vzhled a oblak nezatahuje postupně oblohu; c) pro Altocumuly vyskytující se současné s Altostratem nebo Nimbostratem. |
| CM = 8 |
Altocumuly v podobě narůstajících věžiček nebo cimbuří nebo v podobě kupovitých chomáčků nebo vloček. Oba tyto typy Altocumulu mají kupovitý vzhled. Prvý z nich je Altocumulus složený z malých věžiček uspořádaných do řad; věžičky jsou vždy na společné základně, takže působí dojmem cimbuří hradu. Druhý typ má podobu rozházených chomáčků nebo vloček, bílé nebo šedé barvy; horní části vloček jsou mírně zaoblené. Často jsou doprovázeny vláknitými pruhy (virga). Tyto oblaky se podobají velmi suchým Cumulům, více méně roztrhaným. |
| CM = 9 |
Altocumuly ve více hladinách; chaotický vzhled oblohy. Šifra CM = 9 se užívá pro vyjádření chaotického, tísnivého, ztrnulého a hrozivého stavu oblohy. Oblaky středního patra tvoří oblačné plochy navzájem přes sebe a nad sebou naskládané, víceméně roztrhané, všech tvarů přecházejících od hustého nízkého Altocumulu až po vysoký závoj průsvitného vláknitého Altostratu. Kromě toho je na obloze i množství jiných oblaků nízkého i vysokého patra. |
| CM = / | Oblaky druhu Altocumulus, Altostratus a Nimbostratus nejsou viditelné pro tmu, mlhu, prachovou nebo písečnou vichřici nebo pro jiné podobné jevy, nebo také pro zatažení oblohy souvislou vrstvou nižších oblaků. |
| CM = 7 |
Altocumulus ve dvou nebo více vrstvách, obvykle místy tmavý, nepřibývajíci tak, aby postupné zatahoval oblohu; nebo: vrstva hustého Altocumulu, které nepřibývá a která nezatahuje postupné oblohu; nebo Altocumulus společně s Altostratem nebo Nimbostratem. Šifra CM = 7 se užívá: a) pro Altocumuly ve skupinách, ve větších plochách nebo ve vrstvách, které jsou ve více hladinách; mohou být poloprúsvitné nebo husté. Jednotlivé části oblaku nemění podstatné svůj vzhled a oblak nezatahuje postupné oblohu, b) pro Altocumuly ve skupinách ve větších plochách nebo ve vrstvě, které jsou v téže jediné hladině; tyto oblaky jsou převážné husté, neprůsvitné. Jednotlivé části oblaku nemění podstatně svůj vzhled a oblak nezatahuje postupné oblohu; c) pro Altocumuly vyskytující se současné s Altostratem nebo Nimbostratem. |
| CM = 7 |
Altocumulus ve dvou nebo více vrstvách, obvykle místy tmavý, nepřibývajíci tak, aby postupné zatahoval oblohu; nebo: vrstva hustého Altocumulu, které nepřibývá a která nezatahuje postupné oblohu; nebo Altocumulus společně s Altostratem nebo Nimbostratem. Šifra CM = 7 se užívá: a) pro Altocumuly ve skupinách, ve větších plochách nebo ve vrstvách, které jsou ve více hladinách; mohou být poloprúsvitné nebo husté. Jednotlivé části oblaku nemění podstatné svůj vzhled a oblak nezatahuje postupné oblohu, b) pro Altocumuly ve skupinách ve větších plochách nebo ve vrstvě, které jsou v téže jediné hladině; tyto oblaky jsou převážné husté, neprůsvitné. Jednotlivé části oblaku nemění podstatně svůj vzhled a oblak nezatahuje postupné oblohu; c) pro Altocumuly vyskytující se současné s Altostratem nebo Nimbostratem. |
Specifikace kódu CH
| CH = 0 | Žádné oblaky CH (Cirrus, Cirrocumulus, Cirrostratus). |
| CH = 1 | Cirrus fibratus, někdy Cirrus uncinus; oblaku nepřibývá. (Cirry ve tvaru vláken, stébel nebo háčků.) |
| CH = 2 |
Cirrus spissatus ve skupinách nebo propletených svazcích, jehož obvykle nepřibývá a který se někdy zdá být pozůstatkem po horní části Cumulonimbu; nebo Cirrus castellanus nebo Cirrus floccus. Husté Cirry ve skupinách nebo svazcích; nebo Cirry vyrůstající v podobě věžiček nebo cimbuří nebo Cirry podobné kupovitým vločkám. |
| CH = 3 |
Cirrus spissatus cumulonimbogenitus. Husté Cirry, často v podobě kovadliny; jsou pozůstatkem horní části Cumulonimbu. |
| CH = 4 |
Cirrus uncinus nebo Cirrus fibratus, nebo obojí; oblaků postupně přibývá a vcelku houstnou. Přibývající a houstnoucí Cirry podoby háčků nebo vláken. |
| CH = 5 |
Cirrus (často ve svazcích) a Cirrostratus, nebo Cirrostratus samotný; oblaky postupně zatahují oblohu a vcelku houstnou, avšak souvislý závoj nedosahuje 45° nad obzorem. Cirrus - často ve svazcích sbíhajících se do jednoho bodu nebo do dvou protilehlých bodů na obzoru - současně s Cirrostratem, nebo samotný Cirrostratus přibývající a houstnoucí, ale nedosahující 45° nad obzorem. |
| CH = 6 |
Cirrus (často ve svazcích) a Cirrostratus, nebo Cirrostratus samotný; oblaky postupně zatahují oblohu a vcelku houstnou, souvislý závoj přesahuje 45° nad obzorem, aniž však pokrývá celou oblohu. Cirrus - často ve svazcích sbíhajících se v jednom bodě nebo ve dvou protilehlých bodech na obzoru - současně s Cirrostratem nebo samotný Cirrostratus přibývající a houstnoucí, přesahující 45° nad obzorem, ale nepokrývající celou oblohu. |
| CH = 7 |
Cirrostratus pokrývající celou oblohu Cirrostratový závoj |
| CH = 8 | Cirrostratus nepřibývající a nepokrývající celou oblohu. |
| CH = 9 |
Cirrocumulus samotný nebo převládající mezi oblaky CH. Cirrocumulus buď samotný, nebo Cirrocumulus současně s Cirry nebo s Cirrostratem, nad nimiž však převládá. |
| CH = / | Oblaky CH neviditelné pro tmu, mlhu, prachovou nebo písečnou vichřici nebo pro jiné podobné jevy, nebo také pro zatažení oblohy souvislou vrstvou nižších oblaků. |
Návod pro šifrování oblaků CH
| CH = 9 | Jestliže se na obloze vyskytují jen Cirrocumuly nebo je-li pokrytí oblohy Cirrocumuly větší než pokrytí Cirry a Cirrostratem dohromady |
| Nejsou podmínky pro CH = 9, na obloze je Cirrostratus samotný nebo s Cirry nebo Cirrocumuly | |
| CH = 7 | Jestliže Cirrostratus pokrývá celou oblohu |
| CH = 8 | Jestliže Cirrostratus nepokrývá celou oblohu a nepřibývá |
| CH = 6 | Jestliže Cirrostratus postupně zahaluje oblohu a závoj Cirrostratu přesahuje 45° nad obzorem, ale nezakrývá celou oblohu |
| CH = 5 | Jestliže Cirrostratus postupně zahaluje oblohu, ale závoj Cirrostratu nedosahuje 45° nad obzorem |
| Nejsou podmínky pro CH = 9 a na obloze není Cirrostratus | |
| CH = 4 | Jestliže Cirry postupně zahalují oblohu |
| CH = 3 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifry CH a vyskytují-li se na obloze husté Cirry pocházející z horních částí Cumulonimbu |
| CH = 2 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CH = 4 a CH = 3 a jestliže celková oblačnost hustých Cirrů a cirrových věžiček, cimbuří a vloček je větší než oblačnost Cirrů v podobě vláken, stébel a háčků |
| CH = 1 | Jestliže nejsou podmínky pro použití šifer CH = 4 a CH = 3 a jestliže množství Cirrů v podobě vláken, stébel a háčků je větší než množství hustých Cirrů a Cirrů ve formě věžiček, cimbuří a vloček |
Komentář ke specifikacím kódu CH
| CH = 0 | Na obloze nejsou žádné oblaky CH (Cirrus ani Cirrocumulus ani Cirrostratus). |
| CH = 1 |
Cirrus ve tvaru vláken, stébel nebo háčků, kterého nepřibývá a který postupně nezatahuje oblohu. Šifra CH = 1 označuje Cirry, které se vyskytují nejčastěji v podobě vláken zdánlivě buď přímočarých, nebo více méně nepravidelně zakřivených; řidčeji se vyskytují v podobě čárek zakončených nahoře háčkem nebo v podobě nezaoblených chomáčků. Nezřídka pozorujeme tyto Cirry současně s jinými tvary. V takovém případě se použije šifry CH = 1 jen tehdy, když množství Cirrů v podobě vláken, stébel nebo háčků jako celek je větší než množství ostatních tvarů Cirrů. Oblaky CH = 1 nesmějí postupně zatahovat oblohu. |
| CH = 2 |
Husté Cirry ve skupinách nebo svazcích, kterých nepřibývá a které se zdají být pozůstatkem horní části Cumulonimbu, nebo: Cirry vyrůstající v podobě věžiček nebo cimbuří, nebo: Cirry podobné kupovitým vločkám. Šifrou CH 2 se vyjadřují svazky hustých Cirrů, nebo Cirry v podobě vyrůstajících věžiček nebo cimbuří, nebo Cirry v podobě vloček. Husté Cirry nesmějí pocházet z Cumulonimbu, i když svazky Cirrú jsou mnohdy dosti husté a obrysy tvoří propletená vlákna, takže mohou budit dojem, že pocházejí z horní části Cumulonimbu. Cirry CH 2 se mohou vyskytovat současné s Cirry v podobě vláken, stébel nebo háčků. Šifry Ch = 2 se však použije jen tenkrát, když množství Cirrů této specifikace je vcelku větší než množství jiných Cirrů. |
| CH = 3 |
Husté Cirry, často v podobě kovadliny jsou pozůstatkem horních částí Cumulonimbu. Šifry CH = 3 můžeme použit jen tenkrát, jestliže aspoň jeden z oblaků na obloze je hustý Cirrus, který prokazatelné pochází z Cumulonimbu. Tento typ hustého Cirru však může být doprovázen buď hustými Cirry, jejichž původ je nejistý, nebo Cirry jiných tvarů. Sleduje-li pozorovatel nepřetržité vývoj oblačnosti na obloze, může přímo pozorovat vytvoření hustého Cirru (Ch = 3) z horní části Cumulonimbu. Může se však stát, že pozorovatel nemohl vznik tohoto hustého Cirru zjistit přímým pozorováním. Pak je možné použit pro určení hustého Cirru nepřímých ukazatelů, které s postačující jistotou svědčí o jeho původu z Cumulonimbu. Tak např. hustý Cirrus pocházející z Cumulonimbu se pozná podle toho, že jeho okraje jsou jakoby z vlasů nebo vláken, nebo že oblak má podobu kovadliny, nebo také podle toho, že hustota oblaku je tak značná, že zacloní Slunce, takže je vidět jen velmi nezřetelné nebo vůbec ne. |
| CH = 4 |
Cirrus v podobě háčků nebo vláken, nebo obojí, přibývající, takže postupně zatahuje oblohu, a všeobecně houstnoucí. Šifrou CH = 4 se charakterizuje hlavně postupné zatahování oblohy oblaky druhu Cirrus. To znamená, že ve směru, odkud postupuje, sahá oblačná vrstva až k obzoru a její přední okraj postupuje přes oblohu směrem k protilehlému obzoru. Tyto oblaky se vyskytují nejčastěji v podobě vláken zakončených buď háčky směřujícími vzhůru, nebo chomáčky; řidčeji se vyskytují v podobě přímočarých nebo nepravidelně zakřivených vláken. Tyto oblaky se zdánlivě zhušťují nebo spojují u obzoru, odkud přicházejí; přitom se však nesmí vyskytnout Cirrostratus. |
| CH = 5 |
Cirrus (často ve svazcích, které se zdánlivě sbíhají v jednom nebo ve dvou protilehlých bodech na obzoru; současně s Cirrostratem, nebo Cirrostratus samotný) v obou případech tyto oblaky přibývají a vcelku houstnou, ale souvislý oblačný závoj nedosahuje 45° nad obzorem. Šifra CH = 5 upozorňuje na výskyt Cirrostratu, který postupně zatahuje oblohu, ale jehož souvislý závoj ještě nedosáhl 45° nad obzorem. Zatahování oblohy Cirrostratem může předcházet oblačnost Cirrů, často v podobě obloukových vláken nebo čárek, uspořádaných do svazků, které se zdánlivě sbíhají v jednom bodě nebo ve dvou protilehlých bodech na obzoru. Tyto Cirry mohou mít také podobu rybí kostry. |
| CH = 6 |
Cirrus (často ve svazcích, které se zdánlivě sbíhají v jednom bodě nebo ve dvou protilehlých bodech na obzoru) současně s Cirrostratem, nebo Cirrostratus samotný; v obou případech tyto oblaky přibývají a vcelku houstnou, souvislý oblačný závoj přesahuje 45° nad obzorem, ale obloha jím není úplně zatažena. Šifra CH = 6 charakterizuje výskyt Cirrostratu, který postupně zatahuje oblohu, jehož souvislý závoj již přesáhl 45° nad obzorem, ale který nezakrývá celou oblohu. Zatahování oblohy Cirrostratem může předcházet výskyt Cirrů, často v podobě dlouhých vláken nebo čárek, spořádaných do svazků, které se zdánlivě sbíhají v jednom bodě nebo ve dvou protilehlých bodech na obzoru. Tyto Cirry mohou mít také podobu rybí kostry. |
| CH = 7 |
Závoj Cirrostratu, který úplně zatahuje oblohu. Cirrostratus, který úplně zatahuje oblohu, mívá obvykle podobu lehkého, mlžného a jednotvárného závoje, nebo podobu bílého vláknitého závoje s více nebo méně patrným žebrováním. Závoj Cirrostratu bývá někdy tak jemný, že je sotva znatelný; jediným důkazem jeho přítomnosti jsou pak halové jevy, jejichž výskyt je zvláště častý právě u tenkých Cirrostratů. Cirrostratus se však může vyskytovat i poměrně hustý. Současně se závojem Cirrostratu se mohou vyskytnout i Cirry v různých hladinách a Cirrocumuly. |
| CH = 8 |
Cirrostratus, který nepřibývá a který nezakrývá úplně oblohu. Šifrou CH = 8 se charakterizuje Cirrostratus, jehož nepřibývá (nebo již nepřibývá) a který nepokrývá celou oblohu; okraje Cirrostratového závoje mohou být buď ostře ohraničené nebo zřásněné. Šifry Ch = 8 se použije také pro pásy Cirrostratu bez ohledu na to, zda jich přibývá či nikoli. Současně s tímto Cirrostratem se mohou na obloze vyskytovat také Cirry nebo Cirrocumuly, jejichž množství však nepřevládá. |
| CH = 9 |
Cirrocumuly samotné nebo současně s Cirry nebo s Cirrostratem, nebo s obojím zároveň, přičemž však Cirrocumuly převládají. Šifry Ch = 9 se používá jen v těchto dvou případech: a) jsou-li na obloze z oblaků CH pouze Cirrocumuly, b) jestliže množství Cirrocumulů nad množstvím ostatních oblaků CH převládá. Vyskytují-li se z oblaků CH na obloze pouze Cirrocumuly, bývají obvykle uspořádány do více nebo méně rozsáhlých skupin a vyznačují se velmi charakteristickou formou drobných vlnek. Vyskytují-li se současně s Cirry nebo s Cirrostratem, bývají obvykle všechny tyto oblaky sdruženy ve skupinách, které neustále mění svou vnitřní strukturu. |
| CH = / | Oblaky druhu Cirrus, Cirrocumulus, Cirrostratus nejsou viditelné pro tmu, mlhu, prachovou nebo písečnou vichřici nebo pro jiné podobné jevy, nebo také pro zatažení oblohy souvislou vrstvou nižších oblaků. |
Definice a klasifikace
„Meteorem” nazýváme úkaz pozorovaný v atmosféře nebo na zemském povrchu s výjimkou oblaků. Meteor může mít charakter srážek, suspensí nebo usazenin pevných nebo kapalných částic, vodních nebo jiných; meteorem může být také jev povahy optické nebo elektrické.Meteory dělíme na 4 skupiny: hydrometeory, lithometeory, fotometry, elektrometeory.Chyba v textu?
Hydrometeory
Hydrometeor je meteor vytvořený soustavou vodních částic, ve stavu kapalném nebo tuhém, padající nebo se vznášející v atmosféře, nebo zdviženou větrem z povrchu zemského, nebo usazenou na předmětech na zemi nebo ve volné atmosféře.Chyba v textu?Déšť
Srážka pozůstávající z vodních částic v podobě buď větších kapek o průměru větším než 0,5 mm nebo velmi rozptýlených menších kapek.Mrznoucí déšť
Déšť, jehož kapky okamžitě mrznou při dopadu na zemský povrch nebo na předměty na zemském povrchu (jejichž teplota není uměle ani zvyšována ani snižována) nebo na letadla za letu.Chyba v textu?
Mrholení
Poměrně stejnoměrná srážka složená výhradně z jemných vodních kapek (průměr menší než 0,5 mm), které jsou velmi hustě u sebe.Mrznoucí mrholení
Mrholení, jehož kapky okamžitě mrznou při dopadu na zemský povrch nebo na předměty na zemském povrchu, (jejichž teplota není uměle ani zvyšována ani snižována), nebo na letadla za letu.Chyba v textu?
Sníh
Srážka pozůstávající z ledových krystalů; většina krystalů je (obvykle hvězdovitě) rozvětvena.Chyba v textu?Sněhové krupky
Srážka pozůstávající z bílých a neprůsvitných ledových zrn. Tato zrna jsou kulovitá nebo někdy kuželovitá, jejich průměr bývá 2—5 mm.Chyba v textu?Sněhová zrna
Srážka pozůstávající z velmi malých bílých a neprůsvitných ledových zrn. Tato zrna jsou zploštělá nebo podlouhlá; jejich průměr bývá menší než 1 mm.Chyba v textu?Zmrzlý déšť nebo krupky
Srážka pozůstávající z průhledných nebo průsvitných ledových zrn, kulového nebo nepravidelného tvaru, vzácně též kuželovitého tvaru, o průměru 5 mm nebo méně.Dělí se na typy:
a) zmrzlý déšť - zmrzlé dešťové kapky nebo sněhové vločky, které během svého pádu téměř roztály a znovu zmrzly
b) krupky - sněhová zrna obalená tenkou vrstvou ledu.Chyba v textu?
Kroupy
Srážka pozůstávající z kuliček nebo kusů ledu o průměru 5—50 mm, někdy i větším, které padají buď jednotlivě, nebo v nepravidelných drúzách.Chyba v textu?Ledové jehličky
Srážka pozůstávající z nerozvětvených ledových krystalů ve tvaru jehliček, sloupečků nebo destiček, které jsou často tak drobné, že se zdají vznášet se ve vzduchu.Tyto krystaly mohou padat z oblaků, ale mohou se vyskytovat i za jasné oblohy.Chyba v textu?
Mlha
Suspense velmi malých vodních kapiček ve vzduchu, které zmenšují horizontální dohlednost při zemi na méně než 1 kmZmrzlá mlha
Suspense četných drobounkých ledových krystalů ve vzduchu, které zmenšují přízemní viditelnost.Chyba v textu?
Kouřmo
Suspense mikroskopických vodních kapiček nebo vlhkých hygroskopických částeček ve vzduchu, které zmenšují přízemní viditelnost.Chyba v textu?Zvířený sníh
Množství sněhových částeček zdvižených od země dostatečně silným a turbulentním větrem.a) Nízko zvířený sníh
Množství sněhových částeček zdvižených větrem do malé výšky a vátých při zemi. Vodorovná dohlednost ve výšce oka pozorovatele (180 cm nad zemí) není znatelně zmenšena.
b) Vysoko zvířený sníh
Množství sněhových částeček zdvižených do značné výšky nad zemí a hnaných větrem. Vodorovná dohlednost ve výšce oka pozorovatele (180 cm nad zemí) je zpravidla velmi malá.Chyba v textu?
Vodní tříšť
Množství vodních kapiček zdvižených větrem z velké vodní plochy, obvykle z hřebenů vln, a přenášených vzduchem na kratší vzdálenostiChyba v textu?Rosa
Usazenina vodních kapek na předmětech na zemi nebo blízko povrchu země, vznikající kondensací vodní páry z okolního čistého vzduchu.Zmrzlá rosa
Bílá usazenina zmrzlých kapek rosy.Chyba v textu?
Jiní
Krystalická usazenina ledových Částic, nejčastěji ve tvaru šupin, jehliček, peříček nebo vějířků.Chyba v textu?Námraza
Ledová usazenina složená ze zrnitých částic, více méně oddělených vzduchovými mezerami; mnohdy bývá zdobena krystalickými útvary v podobě větviček.Chyba v textu?Ledovka
Homogenní průhledná ledová usazenina, vznikající zmrznutím přechlazených kapiček mrholení nebo dešťových kapek na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nulou nebo kolem nuly.Poznámka: Ledovka na zemi nesmí byt zaměňována s náledím, ledovou vrstvou pokrývající zemi, která vzniká:
a) jestliže nepřechlazené kapičky mrholení nebo dešťové kapky později na zemi zmrznou;
b) jestliže voda z úplně nebo částečné roztátého sněhu pak na zemi zmrzne;
c) jestliže vlivem provozu na cestách sníh ztvrdne a zledovatí.Chyba v textu?
Tromba (smršť)
Vzduchový vír, často velmi prudký, projevující se oblačným sloupem nebo oblačným kuželem nálevkovitého tvaru, který vychází ze základny Cumulonimbu a obvykle končí „keřovitým" útvarem, složeným buď z vodních kapiček zdvižených větrem z mořské hladiny (vodní tříšť), nebo z prachových, písečných nebo jiných částic zdvižených s povrchu zeměChyba v textu?Lithometeory
Lithometeor je meteor vytvořený soustavou částic, které jsou většinou tuhého skupenství a nepocházejí z vody. Tyto částice jsou více méně suspendovány ve vzduchu nebo jsou zdviženy s povrchu země větrem.Chyba v textu?Zákal
Suspense mikroskopicky malých, pouhým okem neviditelných suchých částic ve vzduchu, které jsou tak četné, že způsobuji opalescenci.Chyba v textu?Prachový zákal
Suspense prachových nebo malých pískových částeček ve vzduchu, které byly před dobou pozorování zdviženy s povrchu země prachovou nebo písečnou vichřicí.Chyba v textu?Kouř
Suspense velmi malých částeček různých produktu spalování ve vzduchu.Chyba v textu?Zvířený prach nebo písek
Množství částic prachu nebo písku zdvižených v místě pozorování nebo v jeho okolí dostatečně silným a turbulentním větrem s povrchu země do malých nebo středních výšek.a) Nízko zvířený prach nebo písek
Prach nebo písek zdvižený větrem do malé výšky nad zemí. Vodorovná dohlednost ve výšce oka pozorovatele (180 cm nad zemí) není znatelně zmenšena
b) Vysoko zvířený prach nebo písek
Prach nebo písek zdvižený větrem až do značných výšek nad zemí. Vodorovná dohlednost ve výšce oka pozorovatele (180 cm nad zemí) je citelné zmenšena.Chyba v textu?
Prachová nebo písečná vichřice
Množství prachu nebo písku prudce zvedaného silným a turbulentním větrem až do velikých výšek.Přední strana postupující prachové nebo písečné vichřice může nabýt tvaru gigantické stěny (prachová nebo písečná zeď)Chyba v textu?
Prachová nebo písečná vír
Množství částic prachu nebo písku, někdy i s jinými lehkými částicemi, zdvižených od povrchu země v podobě vířivých sloupů malého průměru a proměnlivé výšky, s osou přibližně svislou.Chyba v textu?Fotometeory
Fotometeor je světelný jev vyvolaný odrazem, lomem, rozptylem nebo interferencí slunečního nebo měsíčního světla.Chyba v textu?Halové jevy
Skupina optických jevů vyskytujících se v podobě světelných prstenců, oblouků, sloupů nebo skvrn, které vznikají lomem nebo odrazem světla na ledových krystalech suspendovaných v atmosféře (Cirry, zmrzlá mlha, a jiné).Mezi halové jevy patří:
a) Malé halo kolem Slunce nebo Měsíce: světelný prstenec o poloměru 22" se světelným zdrojem (Slunce nebo Měsíc) uprostřed; obvykle má slabě zřetelný červený vnitřní okraj, ve velmi řídkých případech fialový vnější okraj. Malé halo je nejčastější halový jev.
b) Velké halo: světelný prstenec o poloměru 46°; vyskytuje se méně často než malé halo a je vždy méně jasné.
c) Halový sloup: bílý světelný souvislý nebo přerušovaný pás; může se vyskytovat na vertikále pod Sluncem nebo Měsícem.
d) Tangenciální oblouky - horní a dolní: světelné oblouky, vyskytující se někdy vně malého nebo velkého halo, jehož se dotýkají v nejvyšším, resp. nejnižším bodě. Bývají často velmi krátké, někdy se mohou projevit jen jako světelná ohniska.
e) Cirkumzenitální oblouky - horní a dolní. Horní cirkumzenitální oblouk je silně zakřivený oblouk malé horizontálně poblíž zenitu položené kružnice; bývá jasně barevný s červeným vnějším a fialovým vnitřním okrajem.
Dolní cirkumzenitálni oblouk je velmi málo zakřivený oblouk velké horizontální kružnice nízko nad obzorem.
f) Parhelický kruh: bílý horizontální kruh ve stejné výšce jako Slunce. V některých bodech parhelického oblouku se mohou objevit světelná ohniska (nepravé Slunce). Tato ohniska se nejčastěji vyskytují v malé vzdálenosti vně malého kola (parhelium - paslunce, často živě zbarvené). Méně často se mohou světelná ohniska vyskytnout v azimutální vzdálenosti 120° od Slunce (paranthelium - boční slunce) a konečně - ještě řidčeji - na opačné straně než je Slunce (anthelium - protislunce).
Poznámka: Obdobné jevy vyvolané měsíčním světlem se nazývají paraselénický kruh, paraselénium, parantselénium a antiselénium.
g) Spodní slunce: zářivě bílá skvrna na vertikále pod Sluncem, která se podobá obrazu Slunce na klidné vodní hladině.Chyba v textu?
Koróna
Jedna nebo několik sérií (zřídka více než 3) barevných prstenců poměrně malého průměru kolem Slunce nebo Měsíce.Chyba v textu?Irizace
Zabarvení vyskytující se na oblacích. Barvy někdy splývají, někdy jako rovnoběžné barevné pásy lemují obrysy oblaků; převládají barvy zelená a růžová, často s pastelovými odstíny.Chyba v textu?Gloriola
Jedna nebo několik sérií barevných prstenců, které pozorovatel vidí kolem stínu své postavy na blízkém oblaku nebo mlze (velmi zřídka na rose), které se skládají převážně z velmi četných malých vodních kapiček.Chyba v textu?Duha
Svazek soustředných barevných oblouků, kde barvy přecházejí spektrem od fialové k červené; jev vyvolávají sluneční nebo měsíční paprsky dopadající na clonu vodních kapek v atmosféře (dešťové kapky nebo kapičky mrholení nebo mlhy).Hlavní duha má vnitřní oblouk barvy fialové (poloměr oblouku 40°) i vnější barvy červené (poloměr 42°).
Vedlejší duha, která bývá mnohem méně zřetelná než duha hlavní, má vnitřní oblouk barvy červené (poloměr 50°) a vnější barvy fialové (poloměr 54°).
Bílá duha je hlavní duha vyskytující se na cloně mlhy nebo kouřma. Jeví se jako bílý pás lemovaný na vnější straně úzkým červeným, na vnitřní straně úzkým modrým proužkem.Chyba v textu?
Elektrometeory
Elektrometeor je viditelný nebo slyšitelný projev atmosférické elektřiny.Chyba v textu?Bouřka
Jeden nebo několik náhlých výbojů atmosférické elektřiny, projevující se krátkým intensivním zábleskem (blesk) a buď krátkým, ostrým, nebo dunivým zvukem (hřmění).Blesk je světelný jev, který provází náhlý výboj atmosférické elektřiny. Výboj může buď vycházet z oblaku nebo projít uvnitř oblaku; může také, avšak řidčeji, vycházet z vysokých objektů nebo horských vrcholů.
Rozlišujeme tři hlavní typy blesku:
a) výboje do země (údery blesků), které probíhají mezi oblakem a zemí;
b) vnitřní výboje (plošné blesky), které probíhají uvnitř bouřkového oblaku;
c) výboje v atmosféře, které vycházejí z bouřkového oblaku, ale nedosahuji země.
Hřmění je ostrý, třaskavý nebo dunivý zvuk, který doprovází výboj.
Chyba v textu?