Zavřít

Luke Howard


28.11.1772 - 21.03.1864

 

Luke Howard

Cirrus, Stratus, Cumulus - toto jsou názvy oblaků, které Luke Howard - chemik, továrník a amatérský meteorolog - představil v prosinci roku 1802, kdy přečetl svou esej nazvanou “On the modification of clouds” před “Askensian Society”. V ní prezentoval první praktickou klasifikaci oblaků. Současně s tím chtěl upozornit na užitečnost sledování oblaků a větrů.

Oblaka v této eseji rozdělil do tří základních druhů, určující vzhled oblaků - vlákna, kupy a vrstvy. Ale jelikož se oblaky mohou transformovat z jednoho druhu do jiného nebo mohou mít vzhled společný pro více druhů, bylo nutné uznat i kombinaci jejich názvů. Celkem tak bylo možné použít sedm názvů nebo jejich kombinací, které byly uvedeny v latině. Latina byla v této době přijata jako mezinárodně akceptovaný jazyk pro pojmenování přírodních a historických pojmů a názvosloví.

Použité názvy a jejich kombinace použité Howardem:
Cirrus - souběžné, zahnuté nebo rozbíhající se vlákna v určitém směru, nebo také ve všech směrech
Cumulus - vypouklé nebo kuželovité kupy, rostoucí směrem vzhůru ze své základny
Stratus - široká, souvislá, horizontální vrstva, přibývající ze spodní části oblaku
Cirro-cumulus - dobře definovatelné oválné oblaky, uspořádané v uzavřených horizontálních skupinách
Cirro-stratus - horizontální, nebo mírně nakloněná vrstva; může být tenčí v některých částech, nebo v celé vrstvě, směřující směrem dolů nebo zvlněná, souvislá nebo ve skupinách, skládající se z malých oblaků těchto znaků
Cumulo-stratus - jako Cirro-stratus, obsahující Cumuly a vyskytuje se buď právě s Cumuly nebo rozšiřujících se struktur oblaku do široké základny
Cumulo-cirro-stratus nebo také Nimbus - široká horizontální vrstva, nad níž přibývají Cirry, zatímco Cumuly se vyskytují po stranách nebo pod vrstvou


Z těchto popisů, následné diskuze a mnoha nákresů je jasné, že Howard byl pečlivý pozorovatel, a to i bez ohledu na fakt, že jeho výklady nebyly vždy správné.
Jako ukázku lze uvést dva příklady:
Za pěkného počasí je málokdy obloha zcela bez Cirrů. Před bouří se objeví Cirry zpravidla v protilehlé části oblohy, kde se bouře objeví. Bouří však zřejmě předpokládal vítr a déšť, který přináší přední strana tlakových útvarů. Dále se domníval, že Cirrus přechází v Cirro-cumulus a nebo Cirro-stratus. V prvním případě mělo následovat pěkné počasí, v druhém případě oblaky pozorované v dálce, měly mít podobu “hejna ryb”. Zdá se, že odkazoval na nesouvislou vrstevnatou oblačnost a oblaky tvaru lenticularis, než na Cirrocumulus a Cirrostratus, jak jsou chápany dnes. A to i přesto, že oblaky Cirrostratus s halo jevy předznamenávají zhoršení počasí, jak je toto chápáno i dnes. Dále tvrdil, že Cirro-cumulus se vytváří především v letním období a předznamenává teplé a suché počasí, zatímco Cirro-stratus je pozorován v čase před bouří.
Dle Howarda byly oblaky druhu Cumulus střední velikosti početné a dále již nepokračoval jejich vertikální vývoj, zatímco velkých horských oblaků je velmi málo. Pochopitelně ve své době nemohl znát problematiku denního průběhu konvekce.

Esej byla v následujícím roce vytištěna v ”Alexander Tilloch’s Philosophical Magazine” a dle tehdy nejznámějších vědeckých publikací se stala nejlepším dílem jak pro odbornou, tak i laickou veřejnost. Byla to hlavní práce, ukazující formování i zánik oblačnosti dle pozorovatelných atmosférických procesů a byla založena na fyzikálních zákonech. Howard správně poukázal na složení oblaků, na kondenzaci stoupajících par do vodních suspenzí nebo ledových krystalů. Ale chybně například uvedl, že vodní páry se pohybují nezávisle na okolním vzduchu. I přes mnohá Howardova nepochopení fyziky bylo jeho dílo velkým objevem, který přinesl velký vklad do vědy, která se zabývala vztahem mezi různými jevy v meteorologii.

Jeho dílo bylo ještě několikrát otištěno, vydáno v knižní podobě i z něj čerpáno do encyklopedií nebo napsány básně na počest pojmenování oblaků. Roku 1804 byla vytištěna 32 stránková brožura, v roce 1811 byla přetištěna ve “William Nicholson’s Journal of Natural Philosophy”, o rok později se stala první kapitolou v knize “Researches about atmospheric phenomena”, kterou vydal Thomas Foster’ a v roce 1818 bylo vytištěno kompletní Howardovo mnohaleté pozorování počasí v Londýně od roku 1801 - v knize o 700 stránkách - “The climate of London”. Mimo to bylo jeho dílo přeloženo i do francouzštiny a němčiny, čímž se dostal do pozornosti básníka a učence Johanna Wolfganga von Goethe, který byl ohromen tím, jak esej zapadá do jeho pohledu ve spojení umění a vědy a tak roku 1820 vydal na památku pojmenování oblaků několik básní. V tomto období byl tímto dílem ovlivněn i John Constable, který začal hledat svou inspiraci pro své obrazy v oblacích, které vytvořil v letech 1821-1822. Rok 1830 byl rokem, kdy Howardovo dílo ve větším měřítku ovlivnilo i USA začleněním do “Encyclopaedia Americana“ a pomohlo doplnit klasifikaci oblaků až do dnešní podoby.

Dalším dílem Howarda bylo “Seven lectures on meteorology”, kterou představil v roce 1807, ale vytištěna byla až v roce 1837 (revidovány v roce 1843), kdy toto dílo bylo věnováno Johnovi Daltonovi za 40 let přátelství a bylo považováno za nejkomplexnější výzkum uveřejněný v angličtině. V jeho páté přednášce “The Clouds” Howard upravil svých sedm druhů oblaků podle výšky, čímž došlo k oživení původně prvního pokusu o vytvoření klasifikace oblaků, který publikoval Jean-Baptiste Lamarck v roce 1802 a jehož dílo bylo založené obdobně jako Howardovo. Nicméně, Lamarckův systém byl z několika důvodů ignorován. Nejenže nepoužíval zavedený systém pojmenování odborných názvů v latině (používal názvy ve francouzštině), ale mimo to bylo použité názvosloví příliš složité a nejasné i v jeho rodném jazyce. Navíc Napoleon v roce 1809 vydal Lamarckovi pokyn, aby se oblaky nadále nezabýval a tím skončila i jeho meteorologická kariéra.

Howardovy myšlenky o oblacích lze vypozorovat již od jeho dětství. Narodil se v Londýně 28.listopadu 1772, jako nejstarší potomek z druhého manželství Roberta Howarda, kvakera a zakládajícího člena “Výboru biblické společnosti britské a zahraniční” (“Committee of the British and Foreign Bible Society), pracoval jako výrobce kovářských výrobků a kuchyňského vybavení, jehož výrobním artiklem byla hromadná výroba nově objevené argandové lampy, která přinesla revoluci do v osvětlení domácností. V letech 1780-1788 studoval na kvakerské škole v Burfordu, kde hlavním studijním jazykem byla latina. Jeho zájem o meteorologii se však nejvíce projevil, když ze svého bytu s velkými okny mohl sledovat oblohu, stále se měnící oblaky a snažil se porozumět atmosféře jako celku.


Po dokončení školy a návratu domů do Stamford Hill v severním Londýně sestrojil na zahradě malou meteorologickou stanici a 2x denně zapisoval výsledky pozorování. Ale krátce na to musel odejít studovat do další kvakerské školy v Stockportu, kde zahájil studium chemie. Po šest let se tak, vzhledem k velkému časovému vytížení, neměl čas věnovat svému snu - zabývat se vědeckým pozorováním. Po dokončení studia se ve svých 21 letech vrátil do Londýna a otevřel lékárnu na Fleet Street, což mu umožnilo účastnit se veřejných vědeckých přednášek.

Zde se také setkal s Williamem Allenem, také kvakerem, který měl zavedenou lékárnu na Lombard Street a nabídl mu místo vedoucího laboratoře ve své společnosti v Plaistow ve východním Lodnýně, což mu umožnilo pozorování oblohy při cestách mezi domovem a prací.

V roce 1796 Howard s Allenem a ostatními kvakery založili “Askensian Society”, kde Howard přečetl roku 1802 svojí esej. Jednalo se o malý debatní klub, který měl podporovat vědu a vzdělání za účelem zvyšování národní prosperity, z toho důvodu vznikl i název Askesian (z řeckého slova askeze - ἄσκησις - znamenal jakoukoli formu praxe, jíž se upevňuje disciplína). Přes zimu se členové spolku setkávali každý týden v Allenově lékárně a pod hrozbou pokuty měli zakázáno zveřejňovat spisy a podklady, o kterých diskutovali. Ve stejném roce se manželkou Howarda stala Mariabella Eliot, která pocházela z velmi bohaté rodiny.

V roce 1821 byl zvolen asistentem “The Royal Meteorological Society” - největší meteorologickou službou a o dva roky později se stal jedním ze zakládajících členů “Meteorological Society of London” i přesto, že po mnoho let nic jiného nepublikoval. Mezitím se se přestěhoval do své nemovitosti v Ackworthu, kde se zapojil do mnoha sociálních programů, včetně výuky, boje proti otroctví, apod. V roce 1850 se vrátil zpět do Londýna, kdy se připojil jako zakládající člen k “The British Meteorological Society” a jeho měření srážek z Ackworthu byly zaznamenávány do “British Rainfall” až do roku 1863.

Luke Howard zemřel o rok později, 21.března 1964, ale jeho paměť na sklonku jeho života selhávala natolik, že si nebyl schopen vzpomenout ani na názvy oblaků, které před více jak šedesáti lety sám pojmenoval.

Na památku Howarda byla 17.dubna 2002, tedy 200 let po jeho slavné eseji, odhalena pamětní deska na budově v Tottenharmu, kde strávil poslední léta svého života.