Stanislav Hanzlík
11.05.1878 - 08.10.1956
Vzdělání a počátky Stanislava Hanzlíka
Stanislav Hanzlík se narodil 11. května 1878 v Plzni. Po dokončení středoškolského vzdělání pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde studoval matematiku, fyziku, tělocvik meteorologii a klimatologii. Jako žák prvního českého profesora meteorologie a klimatologie Františka Augustina se Hanzlík soustředil na studium právě těchto oborů, což také vedlo k jejich trvalému přátelství, které trvalo až do Augustinovy smrti v roce 1908. V prosinci 1901 složil Hanzlík státní zkoušky z matematiky a tělocviku, a v květnu následujícího roku promoval na Karlově univerzitě. Profesor Augustin poskytoval Stanislavu Hanzlíkovi rady, pomáhal se získáváním studijních stipendií, bez kterých by si Stanislav Hanzlík, pocházející z chudých poměrů, nemohl dovolit jeho rozšiřování znalostí na univerzitách ve Štrasburku, Berlíně a Harvardu v Cambridge. Dále se účastnil stáží na meteorologických ústavech ve Washingtonu a v roce 1905 využil nabídky účastnit se expedice na U. S. Naval Observatory do Alžírska za úplným zatměním Slunce, kde pracoval jako meteorolog. Ve Spojených státech se vzdělával a pracoval více jak 2,5 roku (1903-1906), navštěvoval státní meteorologické ústavy a observatoře, zúčastňoval se odborných přednášek a seznamoval se s vynikajícími meteorology, geografy a geofyziky. Následně začal působit v Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni (1906 - 1908), kde se pod vedením profesora Julia von Hanna rozhodl dokončit svou habilitační práci „Die räumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen. Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Antizyklonen.“ (Prostorové rozdělení meteorologických prvků v anticyklónách. Příspěvek k vývoji anticyklón), kterou publikoval a 3. května 1908 díky této své práci habilitoval na Karlově univerzitě. Veškerá studia a stáže v zahraničí mu následně pomohly v zahraniční spolupráci. Profesor Augustin Hanzlíka podporoval v publikační činnosti a honoráře za takto publikované články a referáty ve věstnících Akademie věd, v časopisu „Živě“ i dalších odborných tiskovinách mu zasílal do místa jeho aktuálního pobytu. Avšak výjimečnost, které se nedostalo již žádnému jinému českému meteorologovi, byly četné přímluvy a doporučení profesora Augustina u známých osobností, čímž se Hanzlíkovi otevřely pomyslné dveře do vědeckého světa.
Mimořádným profesorem se Stanislav Hanzlík stal v roce 1913, roku 1924 pak řádným profesorem meteorologie a klimatologie na přírodovědecké fakultě (vznikla v roce 1920 rozdělením fakulty filosofické na filosofickou a přírodovědnou).
Práce a publikační činnost
Profesor PhDr. Stanislav Hanzlík si zasloužil své místo mezi světovými jmény především díky svým pracím týkajících se tlakových útvarů a jejich prostorovému pojetí, k čemuž získal podklady především pozorováním v horách. Do té doby byly práce týkající se barických útvarů založené na přízemních pozorováních. Roku 1907 v Praze publikoval Stanislav Hanzlík v češtině svou první objevnou práci "O studených a teplých anticyklonách". Jak bylo uvedeno výše, roku 1908 ve Vídni vyšla jeho habilitační práce v němčině „Die räumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen. Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Antizyklonen.“, o čtyři roky později (1912) publikoval další významnou a objevnou práci, tentokrát o cyklónách „Die räumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Zyklonen. Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Zyklonen.“ (Prostorové rozdělení meteorologických prvků v cyklónách. Příspěvek k vývoji cyklón). Tyto práce následně ovlivnily práci norské meteorologické školy vedené Vilhelmem Bjerknesem. Hanzlík se o problematiku tlakových útvarů, především cyklon, začal zajímat před příchodem do Vídně. V Postupimi, v USA a při plavbě přes Atlantik se zajímal a prováděl výzkum atmosférické elektřiny, aerologii, změny teploty vzduchu s výškou a rozdělení meteorologických prvků v okolí cyklon. K tomuto studiu mu posloužily denní povětrnostní mapy a své výsledky shrnul ve své práci „Annual and geographical of cyclones of high velocity (over 500 miles in 12 hours) in the United States 1893-1902“ (Roční a geografické rozdělení cyklon vysoké rychlosti (nad 500 mil za 12 hodin) ve Spojených státech v letech 1893-1902). Tato práce byla zdlouhavá a náročná. Jejím účelem bylo zjistit příčiny různých rychlostí cyklon, a ačkoliv samotný výsledek Hanzlíka nijak neuspokojil, tak jej ale ani neodradil od dalších prací v oblasti meteorologie. Mnohé další podrobné práce zasílal k uveřejnění z ciziny do časpoisu „Žive“.
Pozdější objevné studie, zabývající se vztahem mezi sluneční činností, časovými změnami meteorologických prvků a všeobecnou cirkulací atmosféry pochází ze 30.let. Doktor Hanzlík je z důvodu většího dopadu na odbornou veřejnost uveřejňoval v německém časopisu „Gerlands Beiträge zur Geophysic“. Dalšími tématy, kterými se zabýval, byly klimatické změny, povětrnostní pranostiky, statistiky bouřek a vypracoval několik větších pojednání o podnebí Československa.
Vysokoškolský učitel
Po smrti Františka Augustina v roce 1908 se Stanislav Hanzlík stal ředitelem univerzitního meteorologického ústavu a observatoře Filosofické fakulty (po roce 1920 Přírodovědecké fakulty), po Augustinovi se stal druhým českým profesorem meteorologie a klimatologie na Karlově univerzitě v Praze (do roku 1920 Česká univerzita Karlo-Ferdinandova), ale vzdělávání odborníků se věnoval i například na pracovištích Akademie věd. Jeho žáky se tak stali přední slovenští meteorologové a klimatologové, jako byl Mikuláš Konček nebo Štefan Petrovič, stejně jako mnoho dalších československých meteorologů a odborníků této generace. Avšak jen málo z jeho studentů se následně meteorologii věnovalo i po dokončení studia, mnozí tak získali pouze znalosti pro potřeby fyziky a zeměpisu, které pak využili při výuce na středních školách. Seznamy jeho přednášek tak obsahují především přednášky ze všeobecné meteorologie (fyziky atmosféry) a klimatologie, aerologie, oběhu vody v atmosféře, všeobecné cirkulace atmosféry, dále na téma tlaku vzduchu a vzdušných proudech, kosmického vlivu na atmosféru a přednášky z meteorologické optiky, akustiky a záření. Z oblasti klimatologie se pak věnoval podnebí horkého, mírného, polárního a horského pásma, ale i vlivu Golfského proudu na podnebí Evropy, antropoklimatologii, podnebí měst či meteorologii mezní vrstvy. Přechodně pak přednášel s Gustavem Swobodou jako externista na kulturně technických, vodohospodářských a geodetických oborech pražských technických škol.
Vzdělávání se věnoval především v meziválečném období, kdy využil jak svých výzkumů, zahraničních studijních a pracovních pobytů, tak i z cestování, jež bylo jeho koníčkem.
Se vzděláváním pak souvisí i jeho velice úspěšná publikace „Základy meteorologie a klimatologie“, která poprvé vyšla roku 1923 a celkově byla vydána ve třech vydání. Původně nebyla zamýšlena jako vysokoškolská učebnice, ale jako pojednání o počasí a podnebí pro všechny zájemce o tuto vědu. Současně měla být je jakýmsi úvodem k jiné popularizační knize nazvané „Podnebí a člověk” která vyšla roku 1924“.
Československá meteorologická společnost
Profesor Hanzlík jako ředitel Meteorologického ústavu Karlovy univerzity v Praze byl prvním, kdo vyjádřil potřebu vytvoření meteorologické společnosti v Československu. Tento svůj názor vyjádřil na II. celostátní meteorologické konferenci konané v Bratislavě ve dnech 21.-26. 9. 1953. Ve svém vystoupení nazvaném "Popularizace meteorologie" pak uvedl následující: „Tu je třeba spolupráce nás všech, třebaže jsme každý jinak zaměřen, ale uznáváme, že meteorologie a klimatologie není věda jen pro nás, ale pro širší veřejnost. Všechny kulturní státy světa mají své meteorologické společnosti, které mají své publikace, a z těch se můžeme poučit o jejich poslání. Práce v meteorologické společnosti je práce vnější a práce vnitřní. Vnější prací bych rozuměl popularizaci naší vědy v nejširších vrstvách vyloženým způsobem. Vnitřní činností bych pak rozuměl přednášky o původních pracích členů v pravidelných schůzích a referáty o pokroku všech odvětví meteorologie. Tak by společnost šířila vědecké pokroky meteorologie mezi svými členy, tedy jakási popularizace vnitřní. Každý z nás by byl tak informován, stále a pravidelně, přednosty jednotlivých sekcí, jako zde na sjezdu jednou za rok. Tak by Meteorologická společnost obohacovala odborné vědomosti každého z nás, založení společnosti by tedy znamenalo zisk pro každého z nás. Založením společnosti by se vytvořil těsnější styk mezi univerzitními meteorologickými ústavy a Státním meteorologickým ústavem.” V průběhu diskuze pak bylo zmíněno, že snaha o vytvoření meteorologické společnosti trvá již 25 let a dokonce byl podán i návrh, aby takto zřízená společnost nesla Hanzlíkovo jméno - Hanzlíkova meteorologické společnost. Do usnesení II. celostátní meteorologické konferenci se tak dostalo následující doporučení: „Konference doporučuje, aby Komise pro meteorologii a klimatologii pří Československé akademii věd připravila půdu pro ustavení Meteorologické společnosti.” Založení Československé meteorologické společnosti, jejíž činnost byla na základě tohoto oficiálního doporučení založena 17.prosince 1958, se však Hanzlík nedožil.
Profesor PhDr. Stanislav Hanzlík zemřel v Praze 8. října 1956.
Zdroj:
Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K. Krška a F. Šamaj
ČMES - Padésáté výročí úmrtí Stanislava Hanzlíka a Gustava Swobody
Meteorologické zprávy - ročník 62, strana 159 - 160
Říše hvězd, 1938 / 5, strana 116
Wikipedia