Köppenova klasifikace podnebí - historie vzniku

Wladimir Köppen formuloval klasifikaci podnebí, kterou poprvé představil představen roku 1900 a přečkala a je tak užívána více jak jedno století. Essenwanger (2001) zpracoval vývoj a pokusy o klasifikaci podnebí z období před i po představení této klasifikace, přičemž došel k závěru, že nejvíce těchto pokusů proběhlo od poloviny 19. století zhruba do roku 1950. Je zajímavé, že po roce 1960, kdy došlo k technickému pokroku a bylo možné začít využívat moderní způsoby zpracování dat (např. počítače), zájem o podrobnější klasifikace podnebí či vývoj nových značně poklesl. O to více však získávala na pozornosti a oblíbenosti Köppenova klasifikace.

Köppen svou inspiraci k vytvoření mapy klasifikace podnebí z velké části čerpal v práci Grisebach, který roku 1866 publikoval mapu vegetace ve světě a práci Wilcocka zabývající se botanikou. Thornthwaite pak roku 1943 uvedl názor, že první písmena označující podnebná pásma Köppen převzal z vegetačních skupin, jak je představil na konci 19.století francouzko-šýcarský botanik Alphonse De Candolle, který pro změnu toto značení převzal prvních klimatickým map z období starověkého �?ecka. Je nepředstavitelné, aby Köppen mohl jeho dílo vytvořit studia a užití ostaních přírodních a krajiných prací, které mají vztah ke klimatu (především v oblasti botaniky), neboť s množstvím stanic měřících úhrn srážek a teplotu vzduchu by získané údaje ani zdaleka nestačily na vytvoření mapy podnebí. O to více je však jeho dílo pozoruhodnější a přestože došlo mnohými vědci k vytvoření nových klimatických map, je Köppenova klasifikace stále tou nejpoužívanější. Nevyužívá se však pouze ke studiu, ale například i k zařazení vodních toků dle podnebí ve světě, aby mohly být porovnávány odtokové charakteristiky (McMahon et al, 1992, Peel et al, 2004). Mnohé práce se zabývají i porovnáním klimatu v různých obdobích a jako základ je tak využívaná tato skvělá Köppenova práce (např. studie Lohmanna (1993) nebo Kalvova (2003) o vlivu globálního oteplování na vegetaci a Kleidon (2000) pro tyto účely užil jako základ pro srovnání Köppenovy mapy z roku 1923).